Planningtorock: Gradující temnota v poloprázdném sále

Pražský koncert Planningtorock byl oslavou temného půvabu, androgynie a odvahy.
 
Písničkářka Janine Rostron a záhadná mladá bytost obsluhující elektronické nástroje včetně padů představily poloprázdné Meetfactory zajímavou, znepokojující muziku.
 
Od začátku do konce to byla podivná a podivuhodná show. Janine navlečená v o tři čísla větších kalhotách, mikině a tenké bílé parce, schovaná do vlasů a záhadná, působila tajemně a přesvědčivě. Plula po pódiu, hlubokým hlasem se odvážně vyzpívávala z emotivních hnutí mysli a postupně si získávala přízeň návštěvníků. K hypnotickým beatům a modernímu zvuku ovlivněnému nepochybně Berlínem, kde už léta žije, jako by přidávala ducha zpěvaček typu Patti Smith, Janis Joplin, Karin Dreijer Andersson a Björk.
 
Publikum (složené převážně z cizinců, hipsterů, výtvarníků a hudebních publicistů) nejdřív zvědavě koukalo, ale někdy při vynikajícím singlu The Breaks z alba W se chytlo a dávalo najevo, že nepřišlo jen pasivně přihlížet - nachnout ty lidi dalo Janine práci, ale povedlo se (jak zní live, ukazuje třeba tohle video, remixy přinášíme zde jako audio). Při Living it Out (klip zde) už nemalé procento tancovalo.
 
Stálo za to tam být a ponořit se do oduševnělého světa té zvláštní muziky (kterou jistý kolega přirovnal k Eurythmics a Janininu doprovodnou hudebnici k Dušanovi Vozárymu za dob Oceánu). Je fakt, že z nové vlny si koncert půjčil leccos, alek oneckonců je fuk, jak tomu budeme říkat: Dohromady to dává smysl i v roce 2011.
 
PS: Ten podivný nos, se kterým Janine Rostron vystupuje, je maska. Když jsem si dávala do googlu výraz "janine rostron nose", cítila jsem se jak hyena - co kdyby to byla nějaká vzácná, neoperovatelná choroba. Dozvěděla jsem se, že se takhle začala maskovat už při první desce, aby jaksi potlačila svou ženskost a prozkoumala, co s jejím uměním udělá určitá genderová nejistota. 
 
 
Planningtorock, Kazety
Praha, Meetfactory
20.10.2011