Petr Šabach: Litomyšl je druhé duchovní centrum

 
Spisovatel zve čtenáře Proti šedi na festival Litomyšl - Lázně ducha
 
Litomyšl patří k hrstce měst, která mohou být příkladným vzorem zdravého rozvoje obce. Díky osvícenému vedení města trvajícímu ji déle než jedno desetiletí se Litomyšl stala výstavní skříní moderní české architektury, má pověst města kulturního a lidé se do ní rádi vracejí pro její půvaby a příjemné prostředí. Toho všeho jsou si vědomí mladí enthusiasté z organizací Litomyšl o.p.s. a Portmoneum – Museum Josefa Váchala, kteří chtějí prostřednictvím festivalu Lázně ducha, jehož název si vypůjčili ze slavného Váchalova Krvavého románu, ukázat to nejlepší z Litomyšle a chytře sestaveným programem opojit návštěvníky jak po stránce duchovní tak i, jak uvedl spisovatel Petr Šabach v rozhovoru pro Proti šedi: "nejvíc se těším na takzvané neformální večery - prostě na takové to veselé vožrání".
 
 
Vztah Petra Šabacha k Litomyšli je poměrně dlouhý. Podle jeho slov se díky Ladislavu Horáčkovi (nakladatelství Paseka), který založil v Litomyšli Portmoneum - Muzeum Josefa Váchala a od doby, kdy se do Litomyšle přistěhovali manželé Švehelkovi, kteří tam zřídili věhlasné knihkupectví a antikvariát, stalo z Litomyšle pro Šabacha a jeho přátele "druhé duchovní centrum". Je v Litomyšli častým návštěvníkem a nejraději by se tam vracel častěji, než si v současnosti může dovolit. Využije však každou příležitost nebo záminku, aby se tamně zajel "vyláznit".
 
Máslem dolu
 
Pro pořadatele bylo samozřejmostí Šabacha oslovit s účastí na festivalu a skutečně ho v programu najdete - o jaký program konkrétně půjde nám odpověděl v otázce "Na co se na festivalu Lázně ducha těšíte nejvíc?"
"Určitě se těším na nějaký koncert, ale spíš vám řeknu na co se teším nejmíň - nejmíň se těším na své vystoupení, protože tam budu muset předčítat a to já opravdu nerad."
Autorské čtení bude v Litomyšli spojeno s uvedením nové Šabachovy knihy, která se v nejbližších dnech objeví v knihkupectvích, s titulem MÁSLEM DOLŮ.
 
Váchal lázeňský
 
Podle Šabacha patří Váchal k tomu nejlepšímu, čím se litomyšlská literatura může pochlubit. Váchala obdivuje už mnoho let a podle jeho slov jej okouzlil hned na první setkání s jeho dílem. Dodnes má jeho knihy neustále při ruce a shodou okolností těsně před rozhovorem se začetl do jedné pasáže, ve které našel paralelu svého osudu s Váchalovým: starý mistr si v ní posteskl nad tím, že po dlouhém životě plném bídy a živoření (Šabach to doložil příkladem jeho oblíbené kuchařky, ve které Váchal radí, jak přežít s jednou konzervou hovězího na týden) mu na stará kolena začínají přicházet obrovské odměny za vydávání jeho děl. "člověk, který utratil sedmnáct korun za týden a který každou korunu zaznamenával a dvakrát otočil, než ji utratil, si naříká, že teď už je mu to úplně k hovnu a jaká je to ironie, že teď, když už nemůže ani ženský a ani chlast, neví najednou, co s penězi."
a dodává: "No Váchal - samozřejmě ho všichni milujeme."
 
 
 
Festival Litomyšl - Lázně ducha bude plný hudby (např. Xavier Baumaxa nebo Elena Kubičková), divadla (např. Divadlo Járy Cimrmana nebo T.E.J.P.), výstav (vernisáž instalace Jiřího Davida) a literatury (čtení z Váchala a Šabacha).
Začne 28. dubna v centru Litomyšle
Podrobné informace programu jsou k dispozici zde a na facebooku.
 
Při rozhovoru s Petreme Šabachem padla řeč i na otázku šedi:
 
Připouštíte si vůbec existenci šedi? Z vašich románů to vypadá, že po slupkou obyčejnosti vždy najdete "malé-velké příběhy"...
Všechno záleží jen na vašem vidění věci. Co jeden vidí jako šeď, vnímá druhý úplně opačně. Ale spíše bych uvažoval o tom, že bychom se bavili o výrazu "barevná šeď", která je možná ještě nebezpečnější než přiznaná šedivá. Pro ilustraci vezměme třeba Nerudovu ulici, která za mého mládí byla opravdu šedivá - oprýskaná, šedivá, ale krásná. Když půjdete v současnosti Nerudovkou, uvidíte přesně to co myslím barevnou šedí. To je věc, která mě sere snad úplně nejvíc. Ten svět vnější totiž odráží podobu světa vnitřního.