view counter
Share |

NE šizení včel

Foto a text: Eva Zahradnická

V přírodě včely vždycky přežívaly zimu na medných zásobách, které si samy vytvořily. Člověka ale napadlo, že by mohl výnosnost z medu zvýšit tím, že ho jako potravu nahradí cukrem. Leoš Dvorský tomu říká NE.
 
První úl dostal Leoš Dvorský v devíti letech od svého tatínka. Dnes má včelstev asi 40. Za těch několik desítek let, co včelaří, ušel dlouhou cestu − od klasického až k dnešnímu alternativnímu přístupu. Od včelařů už si kvůli tomu vyslechl ledacos. On se ale rozhodl jít vlastní cestou a vrátit včelám aspoň kousek z toho, co jsme jim, my lidé, vzali. Před třemi lety založil hnutí Šance pro včely, které se řídí mottem: Můžeme, protože chceme.
 
Včelař Leoš Dvorský o včelách přemýšlí hodně a hodně pro včely i dělá. Jeho celoživotní chovatelský přístup je založen na několika zásadních principech: včelaření na medných zásobách, bez mezistěn, bez neúměrné zátěže chemickými prostředky a včelaření s přihlédnutím k přirozeným dispozicím včelstev.

Nechci, aby včely hladověly 
V přírodě včely vždycky přežívaly zimu na medných zásobách, které si samy vytvořily. Člověka ale napadlo, že by mohl výnosnost z medu zvýšit tím, že ho jako potravu nahradí cukrem. „Do té doby včelaři odebírali včelám přebytky medu tak jednou za rok, u nás pro to bylo typické období před Velikonocemi,“ vysvětluje pan Dvorský a dodává, že přezimování na cukru se u nás praktikuje někdy od 30. let minulého století, kdy se stal cukr levnějším než med. Do té doby se medné zásoby v úlech nechávaly. „Med je totiž pro včelu komplexní potravina, obsahuje např. enzymy nebo minerální látky. Když med nahradíte cukrem, včely nejsou tak dlouhověké a jsou náchylnější k nemocem.“
 
Leoš Dvorský chová včely výhradně na medu od roku 1992. „Všichni mě měli tehdy za blázna.“ Ve svém chovu zavedl tzv. medné komory. Ty zajišťují včelám zásoby vlastního medu po celý rok. Skeptičtí kolegové ale Lešoi Dvorskému namítali, že musí mít potom přeci méně medu. „Všichni počítají jenom to, co můžou uspořit, ale nepočítají to, co můžou získat. Spočítal jsem, že včely spotřebují za zimu o třetinu míň zásob medu, než když tam mají cukr.“ A jaká je výnosnost včel chovaných na medu? Včelař Dvorský říká, že když je podprůměrný rok, je na tom s medem hůř, když je průměrný rok, je na tom stejně, jako kdyby krmil cukrem, a když je nadprůměrný rok, má medu násobně víc.

I Leoš Dvorský ale připouští, že prvních pár let přechod na medné zásoby některé včely snášely hůř. Přes zimu se v takových včelstvech objevovalo větší množství mrtvolek, tato včelstvo tedy z chovu vyřadil a choval matky z těch, které to snášely. Po čase se vše ustálilo.

Přibližně před čtyřmi lety svolil k tomu, aby se jeho včely staly součástí výzkumu o laktobacilech včel doktorky Dubné. Díky tomuto výzkumu bylo nejen objeveno několik desítek nových kmenů laktobacilů, ale Dvorského včely žily během výzkumu měsíc a půl, včely živené cukrem dostaly po týdnu úplavici a uhynuly. „V tom je ten rozdíl, tady vidíte, jak se zvyšuje vitalita včel jen tím, že jim ponecháte jejich přirozenou stravu. Staří včelaři říkali, že včely dělají med a med že dělá včely.“

„Na medu už se snaží včelařit hodně lidí,“ uzavírá tuto kapitolu pozitivně  Dvorský.
Celý článek najdete na webu GALERIE NE
Doporučujeme také sledovat facebook Galerie NE.
 

jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.