Přírodovědec Andreas Bertch si pořídil pokusné včely a květiny dvou barev.
Jedny žluté a druhé modré. Ve žlutých nechal pyl, z modrých výživu odstranil.
Včely vzaly květiny útokem. Brzy ale přišly na to, že na modré létají zbytečně. Zanevřely na ně a začaly létat jen na žluté květy.
Problém nastal, když Bertch květiny prohodil. Pyl nechal naopak jen v těch modrých. Ukázalo se, že na takovou změnu včely nejsou schopny zareagovat. Dál létaly jen na žluté květy a zemřely.
Po největší ekonomické recesi od druhé světové války jsme teď v nové realitě. Je třeba se změnit. Jen si říkám, aby českou ekonomiku nepotkal osud těch včel.
Smrt? Dobrá, možná přeháním.
Vemte si třeba ale pražskou šunku. Jeden z nejúspěšnějších českých restauratérů Tomáš Karpíšek se rozhodl vzkřísit tradici pražské šunky. Původní recept velí připravovat ji od kosti, z lehké vepřové kýty. Přidala se sůl, cukr, ledek a přirozeným zráním vzniklo božské aroma a chuť. Dneska se chemickou cestou celý ten proces přeskočí. Není šunka jako šunka.
Nejznámějším výrobcem býval Antonín Chmel, který měl v 19. století firmu v Praze nad Nuselskými schody. Na něj navázala za první republiky První akciová továrna na šunky a uzenářské zboží. Ta dnešní proti tomu nemá správný říz, jak by dosvědčil můj děda.
Věřím na ideu vzkřísit ekonomiku z recese a postavit ji na kvalitě místo na šedi.
Není šunka jako šunka. Nejsou tepláky jako tepláky. Není kadeřník jako kadeřník. Nejsou ponožky (v
sandálech) jako ponožky…
Text: Aleš Michl
twitter.com/verejnydluh