Místa, která ztrácejí směr

Novému filmu Radima Špačka a scénaristy Ondřeje Štindla by se možná nedalo až tak moc vytknout, kdyby...kdyby už před ním nenatočili Pouta.
Přestože jde o zcela jiný žánr, člověk má pořád nějak pocit, že by se snímek alespoň trochu mohl přiblížit jejich prvnímu filmu. V tom ale bohužel selhává. Skvělá kamera, citlivě vybrané lokace, podmanivá hudba, ani neotřelá trojice hlavních představitelů nevyváží fakt, že scénář ztrácí směr.
 
Film se první polovinu veze v poklidné vlně. Zdánlivě klidné dospívání dvou kamarádů v podání Vladimíra Polívky a Jana Ciny naruší až setkání s osudovou dívkou Johanou Matouškovou. Dva kluci zamilovaní do stejné holky, kteří čekají, kterému z nich dá jako první, tak by se zjednodušeně dala vyložit první část filmu. To by ale do děje nesměl zasáhnut Johanin otec, místní vlivný boháč – výtečný Jiří Štrébl. Děj pak sice nabere větší spád, nicméně divák stále tápe, o co ve filmu vlastně jde. A ani závěrečné vyústění patřící k nejsilnějším momentům, které bezstarostné mládí hlavních protagonistů navždy poznamená, scénář nezachraňuje.
 
Jestli bylo záměrem tvůrců natočit film o tom, jak těžké je či bylo dospívání na malém městě, natož tak na počátku 90. let, nevím, jestli toto sdělení divák přečte. Každopádně body za kameru, za Ústí, Please The Trees a sázku na mladé a neokoukané tváře. Johana Matoušková potvrzuje, že zaujme nejen na divadle, ale i před kamerou, citlivé a civilní herectví Vladimíra Polívky dává tušit herce, který dokáže zahrát velké emoce i bez okázalých gest a Jan Cina už v předešlých filmech potvrdil, že má talent, na který se nezapomíná. Ale běžte se podívat sami. Film má natolik rozporuplné reakce, že nejlepší bude, když si udělá názor každý sám.