foto Galerie Rudolfinum
Mathew Weir nejen o smrtkách na přednášce v Rudolfinu
Mathew Weir, podobně jako Ged Quinn, Glenn Brown nebo Jake a Dinos Chapmanové, se zabývá „realitou“ různých sémantických diskurzů. Lze říci, že předmětem jeho zájmu jsou významové proměny uměleckých děl, jejich mutace a odlišná čtení v kontextech různých období a kultur. Inspirací Mathewa Weira jsou často keramické a porcelánové sošky a upomínkové obrázky známé z evropské měšťanské kultury 18. a 19. století, jakým byl například německý biedermeier nebo pozdní ohlasy rokoka. Tato výtvarná produkce je často chápána jako pokleslé umění, jako kýč. Zvlášť postava „smrtky“ se stala pro Mathewa Weira velmi přitažlivá. Maškarní postavička smrtky měla v městském prostředí (na rozdíl od prostředí venkovského) obvykle jen rozmarně hrůzostrašnou podobu, nebyla děsivá, často byla dokonce komická. Na Weirových obrazech se objevují i další figurky, maškary v různých historických uniformách, kýčoví milenci, převozníci a pastýřky, jako by Weir nakupoval v Ostende v krámku se suvenýry, kde vyrůstal James Ensor. V kontextech Weirových obrazů se mění „čtení“ této kýčové ikonografie. V těchto obrazech je možné nalézt i politické nebo sociální obsahy, lze je dešifrovat také psychoanalyticky, například ve smyslu freudovských analýz.
Milena Slavická (úryvek z katalogu)
Přednášku můžete sledovat také on-line prostřednictvím zpravodajského portálu http://www.ceskatelevize.cz/ct24/
čtvrtek 22. 11. od 17.30
Galerie Rudolfinum
Mathew Weir
přednáška
Hledat
