Kurt Vile: procitnutí v oslněném polospánku

Málokterý současný hudebník umí být tak hezky obyčejný, nezúčastněný a zvukově charistmatický jako Kurt Vile. Kytarista, zpěvák a bývalý člen kapely The War on Drugs Kurt Vile se s tím pravděpodobně narodil, stejně jako s příznačným jménem, se kterým by byl hřích nechat si rock'n'rollovou kariéru protéct mezi prsty. Proto si ji Kurt Vile protéct mezi prsty nenechal a zatím se mu daří jít strmě nahoru - nejeden kritik (a hudebník) ho řadí mezi ikony alternativního písničkářského rocku typu Loua Reeda, Neila Younga nebo Boba Dylana. 
 
IN THE MORNING I'M NOT DONE SLEEPING
Rodák z Filadelfie na sebe poprvé upozornil jako člen The War on Drugs. V roce 2008 se vydal na sólovou dráhu a rychle se zařadil mezi nejslibnější indierockové talenty: Z nadějného písničkáře se díky svojí schopnosti pracovat s hypnoticky monotónními hlasovými plochami a otřepanými kytarovými riffy proměnil v jednoho z nejzajímavějších rockových sólistů. Kurt Vile deklamuje ve stylu Loua Reeda, působí mimo jako Iggy Pop a do toho vybrnkává na kytaru folk rockové melodie s atmosférou, která je povědomě klidná a taky povědomě zneklidňující. Zpívá mimoděčně, ví co, ale vlastně ještě neví… I don't want to change, but I don't wanna stay the same… I don't want to work but I don't want to sit around... all day… frowning….
 
LO-FI ROZHOVORY SE SEBOU
Kurt Vile vyrůstal na amerických rockových šlágrech a zcela samozřejmě se ujal nostalgie a zadumání alternativního rocku. Místo otrockého osvojení vzdal rockovému retro zvuku hold v tom nejlepším slova smyslu - v jeho podání nepůsobí ani samoúčelně, ani trendově. Z hypnoticky zacyklených akordů vykřesává  folkrockové balady s tou nejdůvěryhodnější náladou. Jen tak lehce, mimoděk. 
 
Vile hrál celé roky sám doma a léta domácího nahrávání vytěžil na svých prvních sólových albech. Tisíce hodin strávených ve své vlastní společnosti jdou tušit z hlasového projevu a textů, Vile na sebe vrství slova tak, jak přicházejí, jako v rozhovoru sám se sebou. Na prvních albech taky zužitkoval lo-fi noisovou atmosféru domácího pobrnkávání a vytvořil sugestivní tracky, které se svojí omamně naivní výmluvností zažírají pod kůži. Schopnost být chytlavě obyčejný si udržel i na zvukově vydatnějších albech nahraných s doprovodnou kapelou The Violators. 
 
SVATOZÁŘ Z KOUŘE
Vilův opojný projev nezůstal bez povšimnutí a už jeho první deska Constant Hitmaker strhla lavinu zájmu. Následovala deska God Is Saying This to You z roku 2009 a krátce na to zapsání na prestižní label Matador records. Pod jeho vlajkou ten samý rok vydává o poznání hutnější Childish Prodigy. 
K lo-fi folku a rozhovorům sám se sebou se vrací v roce 2011 na desce Smoke Ring for My Halo, kde opět nechává vyniknout síle náhodně na sebe vršených slov a chytlavým kytarovým melodiím. Album bylo mimořádně dobře přijato, a proto se netrpělivě čekalo na počin další. V pořadí pátá sólová deska Wakin on a Pretty Daze vyšla letos v dubnu a je sice písničková, ale o dost rockovější než akustická Smoke Ring for My Halo. To jí ovšem nic neubírá na působivosti, kterou Kurt Vile přitahuje posluchače jako magnet. Novou desku nahrál s doprovodnou kapelou The Violators, se kterou taky přijede do Prahy. V polovině června se místnímu publiku představí podruhé, v pondělí 17.6. v Lucerna Music Baru za doprovodu domácích Please the Trees.
 
 

KURT VILE & THE VIOLATORS + PLEASE THE TREES

17.6. Lucerna Music Bar @ 20.00