Člověk v tísni pomáhá na východní Ukrajině

Pokračující ozbrojený konflikt na východní Ukrajině už z domovů vyhnal statisíce lidí. Utíkají především kvůli hrozbě ostřelování, zničeným domům a kolapsu služeb. Podle UNHCR (Úřady vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) je na Ukrajině oficiálně přes 139 000 vnitřních uprchlíků a 188 000 lidí podle UNHCR uteklo od ledna do Ruska. Reálná čísla ale budou daleko vyšší. Člověk v tísni (ČvT) otevírá pobočku v Kyjevě a na východní Ukrajinu vyslal koordinátora, který na místě zjišťuje konkrétní potřeby a plánuje účinnou pomoc nejohroženějším lidem. Zdravotnickou pomoc obětem násilí na Ukrajině poskytuje Člověk v tísni už od února.
 
FOTOGRAFIE k příběhům lidí z východní Ukrajiny ke stažení
 
Lidé utíkají jen s minimem věcí a jejich domy jsou po ostřelování často zcela zničené. „Na mnoha místech neteče voda, nefunguje elektřina ani plyn a lidé se ukrývají ve sklepech. Banky jsou navíc zavřené, a tak se lidé nemohou dostat ke svým úsporám,“ popisuje situaci koordinátor humanitární pomoci Tomáš Vlach. „Z nemocnic utekla většina personálu, dochází léky a pacienti tu často leží jen při svíčkách,“ dodává s tím, že lidé většinou nachází útočiště u svých příbuzných nebo v uprchlických centrech.
 
Sbírka SOS Ukrajina 93209320/0300
DMS SOSUKRAJINA na číslo 87777
Platbu kartou můžete provést ZDE.
(Svůj dar si také můžete odečíst z daní)
 
„Člověk v tísni chce pomáhat vnitřním uprchlíkům, ale také lidem, kteří se vracejí do poničených oblastí, opravují poškozené domy a byty a zároveň se musí vyrovnat se složitou ekonomickou situací nebo ztrátou zaměstnání. Budeme se zaměřovat na nejponičenější oblasti, přičemž první kolo asistence plánujeme v nejbližších dnech,“ říká koordinátor ukrajinských programů ČvT Ondřej Nádvorník. Pomoc bude třeba také s přípravou na blížící se zimu. Mnoho uprchlíků totiž přebývá v místnostech, které na nízké teploty nejsou připravené. Nejohroženějším lidem Člověk v tísni pomůže díky humanitárnímu fondu Klubu přátel Člověka v tísni.
 
Zavalí mě to nebo ne? uvažovala Raisa
„Bylo to krátce před devátou ráno. Výbuch, plno prachu, už jsem myslela, že je konec. Vyběhla jsem z bytu na schody, kolem se různě prohýbaly panely, říkala jsem si – zavalí mě to, nebo ne? Nakonec jsem to riskla a běžela,“ vzpomíná Raisa Jelisjevová na okamžik, kdy její dům v Mikolajevce nedaleko Slavjansku zničil dělostřelecký granát. Střela smetla velkou část paneláku. Pod troskami zemřelo 12 lidí, jednu ze sousedek se podařilo záchranářům vytáhnout ještě po třech dnech. Náhradní ubytování úřady uprostřed války neřešily. „Pomohli sousedi s malým kamrlíkem kus vedle,“ říká paní Raisa.
 
Už napohled je jasné, že stavbaři budou muset část dlouhého paneláku strhnout. Otázka je, jestli se dá vystavět znova a kdo to zaplatí. „Co bude dál, nevím. Mám čekat? Nebo odjet pryč? Do Ruska? V Petrohradu jsem se narodila,“ zamyslí se Raisa. „Kam bych jezdila – bez peněz. A stejně mě tam nikdo nečeká,“ říká po chvíli.
 
Záchranka nefunguje, lidé pohřbívají na dvorech
Zatímco na začátku června se počet vnitřních uprchlíků z donětské a luhanské oblasti podle UNHCR pohyboval kolem 2600, na začátku srpna už jich bylo 102 600. Jedním z nich je i sedmiletý Maxim, který před pár dny utekl z Luhansku do Popasné, kde jemu a příbuzným z Pěrvomajskoje starosta přidělil místo v ubytovně jedné z místních továren. Frontová linie je ale jen pár kilometrů odsud a granáty létají každou noc. Ukrývají se proto ve sklepě. V ubytovně si ale mohou vařit, lidé nosí potraviny a nocleh mají zdarma.
 
S životem v ostřelovaném městě se to nedá srovnat. „V Pěrvomajském nefungují obchody. Separatisti i někteří místní všechno rozkradli,“ říká další obyvatel ubytovny Nikolaj s tím, že denně vybuchují granáty a jsou mrtví a ranění. Lidé si přitom musí poradit sami. „Nefunguje záchranka ani hasiči. Když už dojde k nejhoršímu, pohřbívají lidé své mrtvé ve dvorech, protože jakákoli cesta po městě je nebezpečná,“ dodává Nikolaj.
 
Dostat se z ostřelovaných oblastí přitom není jednoduché. Odvážní taxikáři si za cestu mezi frontovými liniemi berou v přepočtu až 1000 korun. Podle uprchlíků může třistakilometrová cesta z oblasti bojů kvůli objížďkám a zátarasům trvat až 24 hodin. Další možností je utéct přes louky a pole, kde ovšem leží miny. Přesto tudy chodí lidé i s dětmi.
 
Maxim s ostatními proto zůstává v Popasné a stále doufá, že na podzim ještě stihne školu. „Ale kde,“ zamýšlí se hoch a po chvíli si sám odpoví: „Máma říká, že budu chodit do té přes ulici. Doma v Luhansku.“ Podobně dnes uvažuje přes 20 000 dětí, které jsou mezi registrovanými uprchlíky. Podle posledních informací je v oblasti 117 částečně nebo zcela zničených škol.
 
Výbuch a najednou se dívali z obýváku na ulici
Ukrajinka Olga Babrickaja a Ruska Marina Pavličenko trpěly během bojů v Semjonovce nedaleko Slavjanska spolu. Marina navíc při bojích přišla o manžela, který pracoval jako údržbář v psychiatrické léčebně. Zabil ho granát. „Zůstali jsme tu samy. Dvě ženské v jednom domě,“ říká Olga s tím, že se všichni z domu odešli buď do Ruska nebo k příbuzným. Uklidily, natáhly na rozbitá okna igelit a pak začalo obléhání úřadů, aby obnovily dodávky elektřiny a vody. Na plyn stále čekají, stejně jako na komisi, která by měla určit rozsah škod a případnou kompenzaci, kterou by lidé mohli dostat po skončení konfliktu od vlády.
 
V tu ale doufá málokdo. Obě přitom berou plat v přepočtu dva tisíce korun měsíčně. „To je jen na přežití, ale nic za to nepostavíme. Co s tím budeme dělat? Prostě necháme dům jak je a budeme doufat, že buď ho někdo opraví, nebo nám prostě spadne na hlavu,“ říkají svorně.
 
To Nina Kravets z nedalekého Kramatorsku má štěstí, že jejich dům je na očích, a tak starosta slíbil opravu. „Naštěstí jsme v té místnosti nespali,“ vzpomíná Nina na noc, kdy uslyšeli výbuch a najednou se dívali z obýváku přímo dolů na ulici. Nábytek a vybavení bytu, na které vydělávali celá léta, zničil jediný granát.
 
Pomoc ČvT na Ukrajině
Na pomoc Ukrajině Člověk v tísni využil už milion korun ze sbírky SOS Ukrajina a 500 000 korun na pomoc uvolnil z humanitárního fondu Klubu přátel Člověka v tísni. Pomáhal především po únorových protestech v Kyjevě, kdy zdravotnický tým ošetřil téměř 80 pacientů. Dále Člověk v tísni koordinoval evakuaci těžce zraněných a jejich převoz do České republiky. Celkem bylo převezeno 39 pacientů.
 
V současné době pomáhá Člověk v tísni jednorázovými příspěvky na zdravotní péči lidem zraněným při protestech v Kyjevě a také zraněným z východu Ukrajiny. Ve spolupráci s ukrajinskou nevládní organizací E+ vytvořil seznam zraněných lidí, který neustále aktualizuje na základě aktuálních požadavků. Člověk v tísni přispěje na zdravotní péči přibližně 150 zraněných lidí.