Kill The Dandies! se nepřevlékají do civilu

V dobrém se rozešli s Moimirem Papalescu. Z Nihilistů se stali Kill The Dandies! Dál experimentují s country, blues, rock´n´rollem a elektronikou. V pražským Vršovicích jsem se sešel se zpěvákem, kytaristou a skladatelem Hankem J. Manchinim a zpěvačkou a textařkou La Petite Sonjou nedlouho poté, co se vrátili ze zahraničí.

Vrátili jste se z miniturné po Francii a Švýcarsku. Jakou formou se to událo? To jste se domluvili s kapelama odtamtud?

LP Sonja: Nejvíc nám pomohl Dimi Dero, francouzská rok’n’rollová legenda. Rok nazpátek přijel na naše pozvání do Prahy a odehrál s námi, společně s Texem Napalmem a Lou Spiderem, několik koncertů po Čechách. Mimochodem, měli tady docela úspěch, přibližně na jaře 2012 je znovu pozveme do Čech.

Hank: Ostatní koncerty se na to začaly nabalovat jednak díky našim starším kontaktům ve Švýcarsku, pak díky našemu berlínskému vydavateli, ale hlavně to celé dostala do ruky naše geniální manažerka Anička…

Kde ste hráli v Paříži?

H: Tam se to jmenovalo La Feline, takovej hodně rock´n´rollovej podnik.

S: Skvělej večírek! A noc na to v klubu L'Espace Bleu.

Já byl v Paříži v Gibusu, kde v 70. letech hrály punkový a novovlnný kapely…

H: My sme v Gibusu hráli v devadesátejch letech s Ránama Těla. To tam byl ještě tehdejší uměleckej šéf Jiří Smetana. Klub tenkrát už nic moc, všude pařížská zlatá mládež, ale na stěnách tam byly všechny ty podpisy punkovejch hvězd, co tam v sedmdesátejch letech vystupovaly. Jinak tam z repráků hrálo spíš to nejhorší disco a francouzskej rap.

Já v Gibusu ještě předloni vychytal jednu páteční indie night, ale místní kapela říkala, že rock'n'roll je těžký hrát.

H: To je asi pravda. Ale jižnějc - třeba v Toulouse - už to bylo mnohem lepší, je to poměrně blízko Španělska, takže asi dost jiný lidi a tak. Klub, kde jsme hráli, se jmenoval Les Saint des Seins a je dost zaměřenej na garážovou muziku a podobný věci.

S: Mně se hrál rock’n’roll dobře i v Paříži. Baví mě hrát pro nové publikum. Pro lidi, co nás neznají.

Dalo by se říct, že hrajete víc venku, než u nás?

S: To bychom museli spočítat.

H: Teď asi jo. Hele, je přece absolutně nepřirozený, aby nějaká kapela hrála jen v zemi, kde vznikla, a odmítá, ať už z jakejchkoliv důvodů, hrát jinde a koncertovat pro nový lidi. Představa, že jezdíš několik let za sebou pořád po stejnejch městech a festivalech a hraješ pro stejný publikum, musí kapelu přece nutně rozložit. Teda jestli to není jenom o penězích. Pak už se ale nebavíme o skutečným rock´n´rollu.

Kill The Dandies! navíc vydali desku na německým labelu, v de facto celosvětový distribuci.

S: Díky našemu labelu Pale Music Berlin INT. se nám povedlo taky dostat do distribuce britskýho labelu Rough Trade. Z toho máme radost.

Garážová muzika u nás nemá zrovna tradici. Kromě vás tu je pár kapel, mě napadaj třeba Secret 9 Beat nebo Phil Shöenfelt.

H: Nevím, jestli tohle jsou zrovna ty nejklasičtější příklady žánru, ale třeba Phila znám léta a jeho tvorbu mám opravdu moc rád. Nedávno jsem nad tímhle přemejšlel. Když si vezmeš třeba rockabilly nebo psychobilly muziku, tak kapel je tady docela dost, ale vyloženě garážová scéna u nás opravdu chybí. Možná proto, že je míň uniformní, sofistikovanější a nemá tu skákavou veselost. Taky je pravda, že to klasický rockabilly je spojeno s poměrně netolerantním jihem, kdežto garážová scéna je spíš záležitost New Yorku nebo Londýna a tím pádem se prolíná s jinejma vlivama. Takže když jsme byli třeba na koncertě Masonics, ať už ve Vídni nebo Berlíně, tak bylo vidět, jak to tam lidi znaj a berou. Ale protože opravdu nesnáším škatulkování nebo jakoukoli uniformitu, snažíme se s Kill The Dandies! v tomhle směru mnohem víc experimentovat a propojovat zdánlivě nepropojitelné. Je to pro nás rozhodně větší dobrodružství, než být součástí nějakýho hnutí nebo scény.

IMAGE K HUDBĚ PATŘÍ

Hanku, jak moc se stylizuješ? Mezi tvoje inspirace patří Lux Interior z Cramps. Nakolik je to stylizace a upřímnost?

H: Já bych to nazval jako upřímná stylizace. Pozoruju, že ještě pořád spousta současnejch kapel bere image jako něco, co do muziky nepatří. Na druhou stranu opravdu nemám rád, když někdo sleze z pódia a převlíkne se do „civilu“. Myslím to asi tak, že jakákoliv stylizace prostě musí bejt součástí tvýho života. A je jedno, jestli hraješ v kapele, nebo jestli děláš něco jinýho. Jde prostě jenom o to, co je pro tebe přirozený.

Za chvilku jdete do zkušebny. Znamená to, že zkoušíte na koncerty, nebo snad nový věci na desku?

H: Točíme druhou desku. Release date máme totiž 27. října.

S: To bude křest desky v Malostranské besedě. Samozřejmě opět s úžasnými hosty!

Až takhle?

H: Je to hlavně proto, že z agentury Scrape Sound nám dali nůž na krk. Potřebujou termín pro postavení podzimní tour. Myslím, že pro nás to je jenom dobře, donutí nás to něco dělat, jsme totiž docela dost líný…

S: Já ne.

H: Tak já docela jo. Přiznám se, že nejraději jenom koncertuju…

S: Jo a na podzim proběhne taky česko-anglický turné s londýnskou kapelou Lark.

Čím se vlastně živíte?

S: Máme s Hankem studio, které se zabývá grafikou, webdesignem a vším kolem toho. Poslední dobou se posouváme také ke klasické animaci nebo k audio práci.

Ptám se proto, že hudbou se dneska skoro nikdo neuživí.

S: Naopak musíme vydělávat peníze, abychom je mohli sypat do kapely.

ZLOMILI TO VELVET UNDERGROUND

Hanku, jak ses dostal k vystupování? Měl jsi to taky tak, jako to psalo několik slavných lidí v životopisech, že uviděli Elvise a řekli si: „Jo, to je vono!“?

H: Čoveče, to by se mi líbilo. Já ale v dětství nanejvýš viděl v televizi Neckáře nebo Jirku Korna. Ale já měl rád třeba starý americký country nebo klasický newyorský disco 70. Let. Když jsem byl dítě, tak tohle u nás doma hrálo skoro pořád.

Nicméně takovej největší zlom asi nastal, když jsem začal sbírat desky a slyšel prvně The Velvet Underground. Pak třeba kapely jako Joy Division nebo The Birthday Party, tyhle věci mě dostaly na úplně jinou vlnu, i když to klasický country a disco miluju furt.

Co koncerty dalších kapel?

H:  Pro mě je teď důležitý, že do Prahy zase přijedou Jon Spencer Blues Explosion, pro mě docela zásadní záležitost.

Nějaký další tipy pro čtenáře?

S: 4. srpen Jon Spencer Blues Explosion v Akráči a potom taky Drug Me Fest!

H: Pořádáme každej rok tenhle malej festival spřátelenejch kapel. Teď to bude 24. června jako obvykle v Kravíně v Úněticích. Letos tam kromě Kill The Dandies! vystoupí Nauzea Orchestra,The Ritchie Success, Tábor City Truckers Djs, ale hlavně tam bude k vidění comeback industriální legendy Paprsky Ing. Gagarina.Víc na www.killthedandies.com/drugmefest3.

A moje poslední otázka. Kde se u nás daji koupit nějaký dobrý košile?

H: V Praze všude na internetu!