Jóga – pohyb pro ty, co nefofrujou

Klidně se bez okolků přiznám, že se mi tam někdy nechce. Někdy hodně často, skoro vždycky. Ale pak nikdy nelituju. Nikdy.

Nebudu tady kázat, o čem jóga je, ale řeknu, co znamená pro mě. Jsou to brilantně domyšlený polohy těla, všechno má svoji odpověď na proč, všechno je správně.
Většina poloh je překvapivě příjemná. Obzvlášť máš-li na pomoc kolegu, kterej ti přitlačí záda k zemi, obrátí ruku nebo tě drží za kotníky, zatímco ty dejcháš prach z podlahy. Jestli vůbec dejcháš.

Není to žádnej fofr, naopak. Žádný raz a dva a raz dva tři čtyři a véčko a jedem. Ježiš, vůbec, fuj, ani žádný zumbění, ani trampolínky a nevim jaký ještě výmysly pro zavřený úřednice a navoněný manažerky.

Jóga vypadá jednoduše, ale zkuste si se vším všudy správně vydržet minutu v poloze velblouda, nedejbože želvy.

Hned jak tam hodím první Adhó Mukha Švanásanu, sjedu rovnou i pozdrav slunci, i když třeba zrovna hřmí. Začnou se mi klepat nohy, a to je signál pro polohu dítěte. To je právě to super, po práci přijdou koláče a člověk si tu relaxační pozici najednou tolik užije… Zas jsme u toho.

Nechci zbytečně mluvit o hlubším smyslu nebo o jiných dimenzích, ale zároveň na to nezapomínám. Ono to totiž z toho sálá samo, tak nějak okrajově, protože prvních asi dvacet let budeš cvičit, jak u toho všeho správně dýchat a jak zatáhnout břicho, zároveň se neprohýbat, ramena dolů, bradu rovně, hrudník nahoru… A i potom, oprostit od všeho se dokáže jen pár bláznů. Možná.

Nejlepší na hodině jógy pochopitelně je posledních deset minut relaxace. O to spíš, chodíš-li na dopolední lekci. Ležet na zádech a postupně se vědomě uvolňovat od prstů na nohách až po buňky v mozku, snažit se o oproštění - a po třech minutách se ozývá minimálně double stereo chrápání. Co bys tý důchodkyni, nebohý šedý ženě odpověděl, když se tě vyděšeně zeptá při balení podložky, jestli chrápala? „A vy jste stihla usnout?“

foto Wonderlane, http://www.flickr.com/people/wonderlane/