Joe Bonamassa v Paláci kultury

Ukázku toho nejlepšího ze současného světového kytarového umění v sobotu v pražském Kongresovém centru předvedl Joe Bonamassa na koncertě, uspořádaném organizátory festivalu United Islands. Šestatřicetiletý Američan již před českým publikem není žádným nováčkem a posluchači ho znají z několika předchozích vystoupení, proto ho v lehce škrobeném prostředí vyšehradské architektonické hrůzy přivítal slušně, byť ne bezezbytku zaplněný velký sál.

Rozjezd večírku naštěstí nezdržovala žádná předkapela a tak Bonamassa, oblečený v decentním obleku a s očima skrytýma za černými brýlemi, zcela sám zahájil koncert krátkou akustickou sérií písniček; po sólové úvodní Palm Trees ho doplnili dva z trojice spoluhráčů – bubeník a pianista. A hned bylo zřejmé, že hvězdě večera snad žádný žánr není cizí, v jeho hře se potkávalo country s rockem a sólo v Athens to Athens znělo jako nefalšované flamenco.

Krátce poté už muzikanti zasedli za své běžné soupravy a sestavu na scéně doplnil baskytarista a začal hudební nářez prokládaný jemnými, občas až ambientně znějícími kytarovými sóly. Téměř klasické bluesové dvanáctky se publiku dostalo v Someday After A While. Následující Dislocated Boy, kterou zahrál na impozantní kytaru s dvěma krky, měla dvě tváře – chicagské elektrické blues i zadumaná hudební témata.

V obdobném duchu, kdy se posluchač nestačil ani na chvíli nudit, pokračoval celý  večer, dunění kytar střídaly umné vyhrávky. Takže když si Bonamassa v posledním přídavku Ballad of John Henry zálibně zakvílel na teremin, než definitivně opustil publikum, posluchač jen s překvapením zjišťoval, že od začátku koncertu už uplynuly dvě hodiny a že má v uších bez pár kousků plné dvě desítky písní.

Těm, které Bonamassa zajímá a kteří koncert nestihli, může alespoň jako chabá náplast posloužit interview, které s ním před koncertem pro Českou televizi natočil do svého pořadu Na plovárně Marek Eben. Tak si radši hlídejte program.
 
text: Jiří Janda