Jak se studuje v Miláně? IV.

Mám za sebou dalších pár dní zde, po prvním měsíci, se najednou zatáhlo, začalo pršet a ochladilo se, Miláno zšedlo, ale zároveň se zazelenalo. Podle mého spolubydlícího bylo potřeba, aby pršelo, akorát jsem se od kamarádky Italky dozvěděla, že podle pověry by teď mělo pršet 40 dní, tak doufám, že se to nevyplní.

Každý den se snažím naučit pár nových slov, ale po pravdě, jde to pomalu a moje předchozí nadšení z toho jak se naučím italsky začíná lehce opadávat. Ale nic nevzdávám, mám před sebou ještě další 4 měsíce.

Konečně jsem se přestěhovala, jak jsem zmiňovala v předchozím článku, najít bydlení bylo opravdu těžké, proto jsem ráda, že mám to co mám. Mám skvělého spolubydlícího, na 4 měsíce dvě kočky a zahradu a navíc kousek od školy! Můj spolubydlící je barman, to znamená, že se zase tak moc nepotkáváme, když jdu do školy, on spí, když se vracím, on už není doma. Ale je super, nepracuje pochopitelně každý den, takže se vidíme tak akorát abychom se neštvali.
Zvykám si na nový byt a nové zvuky, zatím se většinou vzbudím, když přichází domů v 5 ráno z práce, hlavně má prostě jiný denní rozvrh, v pátek jsem se nastěhovala a on mi řekl, že se přistěhuje až v sobotu, celý den se nic nedělo, tak jsem šla kolem půlnoci spát, s tím, že pravděpodobně přesunul své stěhování na neděli, no samozřejmě jen co jsem usnula kolem jedné hodiny slyším hlasy on a naše společná kamarádka, přivezli jeho věci a po hodině opět odešli, tak jsem myslela, že teda definitivní přestěhování proběhne ještě o den později. No, nebylo to tak, ve 4 ráno přijel i se dvěma kočkama a už zůstal. Naštěstí dobře spím, takže mě tyhle noční příchody sice vzbudí, ale do 5ti minut jsem zase tuhá.. Ale pro nespavce bych asi bydlení s italským barmanem nedoporučila! I když to možná nemá nic společného s Itálií.

Jsem ráda, že nebydlím sama, první měsíc jsem sama bydlela a občas jsem se cítila až moc sama, mezi erasmus studenty jsem si žádný zásadní kontakty neudělala, všem je dvacet, což u nás v Praze by asi nebyl problém, ale tady ten 5ti letý rozdíl cítím, zároveň bohužel s nimi nesdílím to nadšení ze školy, není to tu špatné, ale doma je to lepší:) Každopádně můj spolubydlící má super kamarády, takže se vídám s nimi a všichni umí anglicky!

V tuhle chvíli doma nemáme internet, což znamená, že propadám zoufalství, přeci jen kontakt z domova je přijemný, hlavně když je člověk večer sám doma a obě české knížky má přečtené… Filmy co mám v počítači už taky znám nazpamět.

Mám trochu pocit, že zařídit internet je skoro jako bysme chtěli v bytě soukromou elektrárnu, ale snad to bude brzo, jedu na týden za sestrou do Irska, tak snad až se vrátím, bude mě čekat doma vysněná WIFI.. Ale vlastně, ono chození na internet do kavárny má vlastně taky své kouzlo.

Zdravím z deštivého Milána! Přístě napíšu z deštivého Irska!