Fejeton: Vražda Kupky

 
Čeští olympionici dovezli 5 zlatých, 3 stříbrné a 3 bronzové medaile. To je dost slušné skóre na tak malou zemi, jakou je Česká republika. Jsem na nás opravdu hrdá.
 
Ne, nespletla jsem se, to páté zlato bylo uděleno sloupkařkou britského listu The Guardian Hadley Freemanovou nástupní uniformě Českého týmu.  
 
Znáte ten zneklidňující pocit v podbříšku, který vás provokuje, nahlodává, který vám říká, že tady něco neštymuje?! Přesně takový pocit mám okolo celé kauzy s naší uniformou navrženou designerským duem E-Daniely a realizované značkou Alpine Pro.
 
Fakta hovoří jasně, o českých holinkách a uniformách se psalo po celém světě, zabodovali jsme osobitým humorem, který ocenili zejména Angličané. Česká veřejnost však celé situaci přihlížela velmi rozpačitě. PR sláva holinek zastínila zbytek uniformy, což byla naše záchrana. 
 
Podíváme-li se blíže na proporce modelů, volbu materiálů, použití vzoru a galanterních doplňků, zjistíme, že jsme se vrátili zpět do první poloviny devadesátých let. Bezpohlavní silueta, spíše asexuální, zdaleka nepřipomíná něco jako uniformu a už vůbec ne určenou pro největší svátek sportu. Uniforma má splňovat určitá kritéria vážnosti a profesionality daného oboru. Sport je oslavou lidského těla a jeho špičkových fyzických výkonů. Tělo sportovce je krásné, ušlechtilé, dalo by se říci přímo designově tvarované a proto by si zasloužilo uniformou podpořit jeho jedinečnost. Kdybych si nepřečetla, že za návrhy stojí jedny z našich renomovaných módních návrhářek, myslela bych si, že Český Olympijský výbor zadal úkol středoškolským studentům módní tvorby a nejlepší návrh realizoval. 
 
Na uniformě jsem nenašla jediný prvek, který by se dal označit jako módní, snad jedině použití kamenů Swarovski. Infantilní volba červených knoflíčků a stahovacích šňůrek, vzorovaná podšívka ohrnutých rukávů, vzorované legínky v nelichotivé délce pod kanýrkové sukýnky a k tomu základní výška holinek do bahna. Ani v jendom kusu oděvu či doplňku nespatřuji přesah, reakci na aktuální módní design, nebo alespoň eleganci.
 
Ale tohle všechno ve finále není žádná tragedie. I když nevěřím, že realizátoři tohoto stylingu přistupovali k celé akci s humorem nám vlastním, ale spíše měli z pekla štěstí, že se ten velký průšvih překlopil na vahách emocí do pozitivního a vtipneho  modu a celý svět se zasmál. Smekám klobouk, je to opravdu kaskaderský čin hodný zlaté medaile.
 
Co je dle mého názoru opravdový průšvih, je znásilnění nádherného díla Františka Kupky. Abstraktní obraz Dvoubarevná fuga převedený grafikem Milanem Jarošem do vektoru vyzní asi tak, jako když zadáte text do internetového překladače, výsledek je vždy kostrbatý a mrtvý. Abstraktní obraz nemůže přece žádný tvůrce vzít a převést na jedničky a nuly počítačového systému?! Stejně jako jazyk i umělecké dílo je živé.
Chudák Kupka, ten se musí sklíčený beznadějí obracet v horbě.
 
Podávám soudní žalobu k nejvyší instanci na autory této konspirační plánované vraždy uměleckého díla za zneužití, hromadné znásilnění a následné udusání k smrti živoucího obrazu jednoho z našich největších umělců. K odpovědnosti poženu i Národní galerii, která tento ohavný čin posvětila a dílo lehkovážně vydala do rukou nepovolaných.
 
Kdy si konečně začneme vážit opravdových hodnot a klenotů, které máme? Nebo se nadobro ponoříme do bahna instantní doby mrtvých polotovarů? 
 
text: Ulrika Falcon