Exkluzivně: Reportáž z Respect Festivalu

O víkendu proběhl další ročník Respect Festivalu zaměřeného na world music a různé cizokrajné speciality. Byli jsme u toho. 

Respect Festival byl letos výjimečný zejména svým hlavním programem. V sobotu více než mile překvapilo na první pohled dosti nesourodé seskupení, ve kterém byl hlavní hvězdou "král etiopského saxofonu" Getatchew Mekuria - letitý pán, jehož styl hry na saxofoun připomínal jízdu lokomotivy, která udává rytmus i směr dalšího vývoje písně, a The Ex - legendy experimentální hudby z Belgie doprovozené živelným etiopským tanečníkem Melaku Belayem.

Jejich výraz v sobě snoubil nadhled a klid přesnosti skladeb s melodickou a stylovou zběsilostí danou nespoutaností povah Getatchewa a The Ex. Od freejazových variací na africké tradiční nápěvy se během večera přehoupli až k našlápnutému a velmi osobitému rock'n'rollu. Snahu pojmenovat styly, ve kterých se interpreti pohybovali, posluchač nutně vzdal během první písně, takže se radíme využít nejbližší příležitost a zažít na vlastní kůži. Ostatní se musí spokojit s pojmem, který si pro svůj styl vymysleli samotní The Ex: ex-music.

V neděli pak celý program završila a pro mnohé životním zážitkem byla kapela Staff Benda Bilili, o které jsme se již zmínili v pozvánkách na festival (viz níže). Jejich ohromnou předností vedle geniální jadrné hudby a strhujícího projevu na pódiu je i jejich osobní pozitivní naladění, které z nich čiší nejen na pódiu, ale na rozdíl od mnohých hudebních hvězd i v zákulisí. Prostá a přímočará srdečnost těch hudebníků si vás jednoduše podmaní. Utvrdil jsem se v tom dnes ráno, když jsem je potkal před hotelem Olšanka, kde přebývali a odkud pokračují do Paříže. Postávali v 9 hodin ráno u vchodu do hotelu, kouřli, pili pivo a s úsměvy na rtech se rozhlíželi kolem sebe. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco přiučím o pozitivním přístupu k životu od lidí, kteří celý život strávili jako bezdomovci v bídných podmínkách v Kongu. I díky takovým chvílím je super, že Respect Festival byl.