EVA JOSEFÍKOVÁ: Když herci seberete jeden výrazový prostředek, o to víc musí rozžít ty další

Láska, nenávist, touha po pomstě i po spravedlnosti – to jsou hybatelé děje kolem trojúhelníku hlavních hrdinů nového filmu Jiřího Svobody Zádušní oběť. Na zpracování detektivního příběhu z počátku 20. století se sešli tvůrci legendárního filmu Zánik samoty Berhof – kromě Jiřího Svobody scenárista Vladimír Körner, kameraman Vladimír Smutný a herec Milan Kňažko. Snímek uvidí diváci ČT1 v neděli 9. dubna ve 20.15 hod. Přinášíme vám rozhovor s Evou Josefíkovou.

Váš výkon ve lmu Zádušní oběť velmi chválí Jiří Svoboda. Jak vás herecky vedl?
To mě velice těší a je to pro mě nesmírná pocta. Sám scénář byl natolik silný a výmluvný, že jsme kontext děje a jednotlivé situace nemuseli nijak dlouze rozebírat. Režij- ní vedení pana Svobody bylo klidné, moudré, rozvážné. Mluvil s námi vždy s úsměvem. Nechal nás rozžít se plně v postavě, poskytl nám volnost, kterou si už pak jemně a vlídně korigoval.
Vaše postava Lea hraje hodně výrazem očí, mimikou, gesty. Bylo to těžké?
V minulosti jsem byla při tvorbě postavy několikrát takhle limitovaná. Musím říct, že ačkoliv to byly vždy ženy s pohnutým až tragickým osudem, práci na roli jsem si strašně užila. Mám pocit, že když herci seberete jeden výrazový prostředek, o to víc musí rozžít ty další. Je to krásná herecká příležitost a výzva a já za ni děkuji.
Lea ve lmu hraje hodně na housle. Umíte na ně hrát?
Na housle jsem předtím bohužel nikdy nehrála, což bystré oko divákovo pravděpodobně pozná. Každý nástroj má svá speci ka. Já hrála roky na příčnou étnu, to mi ale u houslí moc nepomohlo. Pan Mrázek i Markéta Janoušková jsou skvělí profíci a laskaví, trpěliví učitelé. A s těmi jsme se tedy zaměřili hlavně na držení těla, houslí, správ- né tahy smyčcem, dynamiku apod. Skladby, které pro lm složil pan Kocáb, jsou totiž ďábelsky krásné, ale taky pekelně těžké.
Hlavním mužským hrdinou je Milan Kňažko. Byla to vaše první spolupráce? Platí, že mladý herec se má od takových legend co učit?
S panem Kňažkem jsem se při natáčení setkala poprvé a byl to pro mě velký zážitek. Je to člověk s grácií, nadhledem, rozhledem.
Už v prvním ročníku na DAMU nám říkali, že musíme být stále jako houby. Vnímat, nasávat všechno, co je kolem, a hlavně si pamatovat. Ať už to jsou okamžiky ze všedního života, osobní zážitky, režijní připo- mínky, nebo právě přístup k práci a způsob fungování na jevišti nebo před kamerou starších, zkušenějších kolegů.
Trojici hlavních postav doplnila Ági Gubíková, žijící v Budapešti. Je v něčem jiná práce herců v Česku, na Slovensku a Maďarsku? Vypozorovala jste něco?
Při práci jsem se doposud setkala se třemi kolegyněmi, které mají kořeny jak na Slovensku, tak v Maďarsku, a všechny jsou skvělé baby, výstižněji to popsat neumím. S Rékou Derzsi hrajeme ve Švandově divadle, s Judit Bárdos jsme natáčely Fair play. A ačkoliv Ági znám nejméně, musím říct, že moje dojmy do třetice potvrdila.

Na place jste patřila k těm nejmladším. V čem to natáče- ní bylo jiné či výjimečné?
Výjimečné pro mě bylo už nelehkým tématem, předlohou pana Körnera. Tím, že to byla dobovka a natáčená v autentickém prostředí, v Třebíči a okolí. A hlavně tím, že jsem mohla být součástí projektu pana Svobody a pana Smutného, jejichž práce si velice vážím. Že mě přizvali a (snad i) přijali.
Zádušní oběť řeší židovskou otázku. Místní jsou proti chudým Židům, kteří k nám přišli po ruských pogromech. Je to téma pro vás z nějakého hlediska aktuální? Čím myslíte, že může být film zajímavý pro dnešního diváka?
Myslím, že v těchto dnech je to téma ještě aktuálnější než v době, kdy jsme film natáčeli. To, co se děje v současné době, mě upřímně děsí. Pravicová radikalizace západního světa už není ani plíživá. Rasismus, xenofobie či antisemitismus už přestaly být sprostými slovy nejen na sociálních sítích a v diskuzích pod články. Historie se opakuje a i v roce 2017 lidem nepřipadá otřesné ukazovat na určitý národ nebo náboženství prstem.
Film je částečně o pomstě a odpuštění. Myslíte, že touha po pomstě může být hnacím motorem něčího života?
Asi ano. Ale je to smutné. Já bych radši volila to odpuštění. 
Zádušní oběť je televizní film. Jaký je váš vztah k tomuto žánru a televizi obecně?

Někteří lidé mají tendence televizní tvorbu podceňovat, ale už to dávno není tak černobílé. Myslím, že televize mají v současné době velké ambice, které se jim daří naplňovat, a že se k nim diváci zase navrací. Kolikrát se můžou pustit i do drzejších, progresivnějších projektů, než jaké jsou k vidění v kinech. A mám pocit, že se jim to daří. Ten trend už se na západě potvrdil, tady se zdatně rozkoukává. Na obrazovkách i na internetu.

Film Zádušní oběť odvysílá ČT1 v neděli 9. dubna ve 20.15 hod.
režie: Jiří Svoboda
námět a scénář: Vladimír Körner
kamera: Vladimír Smutný
dramaturgie: Marča Arichteva
scéna: Jaromír Švarc
výkonný producent: Eliška Sekavová
kostýmní výtvarník: Alena Schäferová
střih: Jan Mattlach
hudba: Michael Kocáb
kreativní producent: Jan Maxa
hrají: Milan Kňažko, Ági Gubíková, Eva Josefíková, Vilma Cibulková, Klára Trojanová, Petr Vaněk, Tomáš Töpfer, Petr Motloch, Adrian Jastraban, Kajetán Písařovic, Václav Neužil, Kryštof Hádek, Igor Bareš, Václav Jiráček, Viktorie Čermáková, Jan Hájek a další