MILAN KŇAŽKO: Češtinu mám rád a rád se českým jazykem vyjadřuji

Láska, nenávist, touha po pomstě i po spravedlnosti – to jsou hybatelé děje kolem trojúhelníku hlavních hrdinů nového filmu Jiřího Svobody Zádušní oběť. Na zpracování detektivního příběhu z počátku 20. století se sešli tvůrci legendárního filmu Zánik samoty Berhof – kromě Jiřího Svobody scenárista Vladimír Körner, kameraman Vladimír Smutný a herec Milan Kňažko. Snímek uvidí diváci ČT1 v neděli 9. dubna ve 20.15 hod.

Když jste točil Zádušní oběť, neměl jste trošku déjà vu? Protože štáb měl podobné složení jako v roce 1983 ve lmu Zánik samoty Berhof.
MILAN KŇAŽKO: Jednalo se o to samé složení po všech stránkách, a proto jsem se na to moc těšil. Tato práce a lm je i o setkáváních. A když se jedná o setkání s lidmi, s nimiž si rozumíte, je větší šance, že se to celé povede.
Scénář napsal Vladimír Körner, s jehož prací jste se již setkal. Jak vypadá, z pohledu herce, práce s jeho scénářem? Můžete ho upravovat, nebo záleží na režisérovi? Záleží vždy na tom, co napíše. Patřím k hercům, kteří, když cítí potřebu, do textu sahají rádi. Pochopitelně ale po domluvě s režisérem, případně se scenáristou. Je u toho sa- mozřejmě důležitá vzájemná shoda. Někdy je ovšem potřeba akceptovat scénář takový, jaký je.
Obecně, když zasahujete do scénáře, bývá to nejčastěji z jakého důvodu?
Já zastávám názor, že všichni jsou partneři, i když se o na- šem povolání říká, že jde o interpretaci. Třeba houslista má noty, kdežto herec má být veselý nebo smutný, naštvaný a tak dále, ale na to noty nemáte... Musíme to hledat, a tím pádem je v tom značná část tvůrčí participace. To samé je s textem. Někdy je lepší něco přidat, jindy zase ubrat. Nejde o samoúčelné přepisování textů.
Podle režiséra Jiřího Svobody mají postavy Vladimíra Körnera často svá tajemství a nedá se nikdy odhadnout, jak se zachovají. Byl podle Vás takový komisař Mondl?
Ano, nad jeho postavami je jistý závoj tajemství. I nad ko- misařem. Zejména oceňuji jeho nejednoznačnost, mno- hovrstevnatost.
Postava, kterou hrajete, chce v městečku nastolit spra- vedlnost. Je to nelehký úkol – myslíte si, že je to v reál- ném, současném životě také obtížné a vůbec možné?
To je věčný boj. Kdysi Václav Havel říkal, že pravda a láska zví- tězí nad lží a nenávistí. Ona nezvítězí, pochopitelně. Ale je po- třeba o to bojovat a dosáhnout alespoň remízy. Spravedlnost je těžko dosažitelná i dnes a možná je to čím dál tím těžší.
Zádušní oběť řeší židovskou otázku. Konkrétně návrat Židů z ruských pogromů. Přijde Vám toto téma aktuální? Čím může oslovit současného diváka?

Myslím si, že jde o téma, které trvá už staletí. Já za tím vidím ještě i obecnější a zásadnější problém, a to problém jakési rovnosti. Všech. Nejen Židů. Už Shakespeare se zamýšlel nad myšlenkou rovnosti, například v Kupci benátském. Je to téma současné. Vidíme to i dnes, například na migrantech.
Film je částečně o pomstě a odpuštění. Myslíte, že touha po pomstě může být hnacím motorem něčího života?
Určitě může, ale nepřináší nic hezkého. Tady bych se opět spíš přikláněl k tomu, že spravedlnost je pro mě přijatelnější než pomsta. I když... vysvětlete to někomu, komu zabili někoho blízkého, aby nevzal spravedlnost do vlastních rukou.
Mluvíte téměř dokonalou češtinou, přesto, je pro vás například složitější učit se české texty?
Je to pro mě zajímavé. Protože od doby, kdy jsem poprvé pracoval v Česku, což bylo počátkem 70. let, snažil jsem se vždy, když jsem překročil hranice, mluvit česky, abych se učil a mohl si lmy namluvit sám. A to dělám dodnes. Češtinu mám rád a rád se tímto jazykem vyjadřuji. Hezky mi zní a je mi blízký.
V Zádušní oběti byly vašimi lmovými partnerkami Ági Gubíková a Eva Josefíková, pracoval jste s nimi poprvé?
Ano. Byla to spolupráce první a doufám, že oboustranně dobrá.
Jak vlastně vnímáte dnešní mladou generaci herců? Je jejich přístup k herectví jiný než u vaší generace?
Otázku přístupu nedovedu posoudit. Když já jsem byl mla- dý, byly tendence porovnávat, jaké to bylo dříve. Já sám se proto snažím těmto srovnáním vyhýbat. Mladí jsou pořád mladí a patří jim možnost přizpůsobovat si situaci tak, jak ji vnímají oni. Já to respektuji a mé zkušenosti jsou pozitivní.
A v čem to mají dle vás dnešní mladí herci jednodušší nebo naopak složitější?
Lehčí... možná to, že je pro ně otevřený svět. Mohou do Hollywoodu, jezdit po světě a vidět spoustu věcí. Na dru- hou stranu, jelikož je svět otevřený, nabídka je obrovská a je možná mnohem těžší se prosadit a být v povědomí. Konkurence je širší. Nevím, jestli kvalitativně.