DPvJU: Cizí písničky už konečně můžou být taky vaše

 
Hudební události roku se někdy mohou do našich životů vetřít vcelku nenápadně. Nemusí zrovna burácet Rolling Stones někde na Strahově nebo Madonna ve světlech ramp nastavovat mnohatisícovému publiku své odkvétající vnady a předvádět roztodivné gymnastické pozice v některé z nablýskaných hal, naopak výjimečně může stačit i drobná zmínka zapadlá kdesi na internetu. Znáte to – na drobné zrníčko písku se nabalí další, třetí se přidá a za chvíli tady můžeme mít pořádnou lavinu. Dobře, možná to pro tentokrát třeba až tak dramatické nebude, ale přesto: okamžik nastražit uši právě nastal. 
Skuteční mistři svého oboru totiž právě nečekaně dali v plen výsledky svého dávného snažení dosud uším širšího posluchačstva vcelku ledabyle utajeného. Ano, čtete dobře: pánové z Dřevěného pytlí v jutových uhlích (DPvJU), nejpřezrálejšího to plodu české (nejen hudební) alternativy, uvolnili po dlouhých patnácti letech od vydání desky ke stažení své v dobře obeznámených kruzích již bezmála legendární Cizí písničky (původně na CD vyšlo pouhých 150 číslovaných kusů). Tedy bez nadsázky album tak „vypečených“ cover verzí, že byste si je jen stěží dokázali představit i po požití těch nejpečlivěji vybraných a vašemu naturelu bytostně blízkých povzbuzujících látek. 
Neboť kde jinde by se v dělné atmosféře a očividně dobrém naladění mohli (byť pouze virtuálně) potkat třeba takoví mistři jako Jimi Hendrix s Ivanem Mládkem (souboj velikánů v „burning of the midnight train“), Tom Waits („16 shells from 30.6.“),  Olda Říha z Katapultu (zcela nepoznatelná „stovky hotelů, káv a tenisáků“), Captain Beefheart (neprávem opomíjená koleda „vánoční petřiny“ s naprosto dokonalým textem, zpěvem i feelingem tehdejší hvězdy souboru pana Pytlíka – fakt bez nadsázky) , hvězdička polských diskoték let osmdesátých Franek Kimono (barově ulepená „pola monola + coca-cola“) i jeho doboví vrstevníci z brněnské avantgardy Odvážní bobříci (prorocká a bezvýhradně pravdivá „všichni jednou umřem“ ve verzi snad ještě lepší než originál) o praotcích všech punkerů Sex Pistols (seversky mrazivá „anarchy in svalbard“) nemluvě? Stručně a jasně – v jediném balení zde máme pohromadě hudební i myšlenkové kořeny té možná úplně nejalternativnější z českých už tak dost alternativních kapel. Některé z nich navíc ve více verzích najednou (v závěrečné sekci nazvané Úplně cizí písničky).
Ovšem jak dobře ví nejen nejeden životem zkroušený fotbalový trenér, slavná jména sama o sobě ještě zdaleka nemusí znamenat vítězství. A stejně tak i zde teprve účinný katalyzátor v podobě zvukových i textových eskamotérů z DPvJU dokázal dochutit ten nejúčinnější koktejl. A pánové si své mistrovství vskutku vychutnávali v míře jinde nevídané – vždyť kde jinde by měl sebejistý mistr kytary odvahu obejít se zcela bez nástroje a pouze v pravý čas odříkávat akordy, které by zřejmě v daném okamžiku zahrál jeho méně novátorský kolega? Kdy jindy uslyšíte zakladatele souboru pana Uhlíka zpívat, a ještě k tomu polsky nebo Bourka remixovat kromě hudby i texty? Fakt ještě neklikáte na https://dpvju.bandcamp.com/album/cizi-pisnicky? Nevadí, třeba i vy jednou dospějete ke skutečné posluchačské virtuozitě hodné poslechu DPvJU. Tak držíme palce.