Dnes je vernisáž výstavy Micromegas Reného Hábla

René Hábl (1968) absolvoval v l. 1983 – 1987 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a v l. 1987 – 1994 Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošel ateliéry Jiřího Sopka, Františka Hodonského, Jana Kotíka a Miloše Šejna. Od poloviny 90. let pravidelně vystavuje. Je pravidelným účastníkem Zlínského salonu. S jeho díly jsme se mohli setkat také na kolektivních výstavních projektech jako Zlínský okruh. Současné výtvarné dění na Zlínsku (2007 v Karlových Varech), na výstavě IntroCITY/ Nukleární rodina (2007, Topičův salon, Praha) nebo na projektu Fundamenty & Sedimenty/ Vzpoura hraček 2011 (2011, GHMP, Praha).

Výstava, kterou nyní otevíráme, představuje výběr z autorových obrazů, které vznikaly od počátku nového tisíciletí. Název projektu "micromegas" se kryje s názvem jednoho konkrétního umělcova díla. Co na něm spatřujeme? Především situaci jakési blíže neurčené transformace odehrávající se ve vztahu mezi figurací a abstrakcí, kde se vše odehrává v jakémsi znakovém nakročení či vykročení. Obraz je vstupem do procesu, o jehož začátku a konci nic přesnějšího netušíme. Vidíme tu "zastavené dění", okno do procesu, které odpovídá statickému laboratornímu preparátu. Tento ničím neohraničený vstup je významově velmi podstatný. Tím, že se stává výrazovou metaforou Háblova obrazu, nepřímo polemizuje jak s obsahovým děním na ploše plátna, tak i s vlastním formátem tohoto "projekčního plátna", tedy současně s hranicemi obrazové skutečnosti i s hranicemi malby, coby formy jazyka.
Na obraz se lze dívat jako na uměle vytvořenou situaci, která paralelně a prostřednictvím použitých forem a výrazového tvarosloví analogicky přibližuje jiné, těžko představitelné a proto těžko dostupné transformační jevy. Ilustrujme si obrazovou situaci například na zmíněné paralele k formě jazyka. Jazyk je určitý systém znaků, který se používáním uskutečňuje a v uskutečňování proměňuje. Stanovené znaky nabývají v používaných významových vazbách (v aktu pojmenování) různá významová odstínění. Všimněme si, že na obrazech Reného Hábla nejsou používány znaky ve své čisté artikulaci, ale v jakémsi stavu nehotové asociace (jakoby zakoktání, nebo hledání správného pojmenování). V tvarově přechodové fázi, která nás, čtenáře, uvězní v nápovědi, ale už nám neumožní znak přesně definovat, neumožní nám "dokončit naši mentální operaci".

Petr Vaňous, 2012

Ukázky z tvorby René Hábla najdete na : www.renehabl.com 

Vernisáž se koná 29. srpna v 17 hodin
v Alternativě - kulturním institutu Zlín.
Hudební doprovod: ak. soch. Radim Hanke.
Výstava potrvá do 22. 9. 2012