Die alten Maschinen v Rock Café: Jaké to bylo?

V Rock Café poprvé oživl robopop Starých Mašin
 
V sobotu se v pražském Rock Café po šesti letech jeho existence uskutečnil vůbec první koncert cyber-bandu Die alten Maschinen.
I díky finančním příspěvkům svých fanouškú na HitHit mohl představit svoje zbrusu nové a druhé plnohodnotné album Change. To zahrál téměř beze zbytku a publikum potěšil i velkým počtem starších skladeb. Pestrou sérií zhudebněných sci-fi příběhů, připravených z líbivého osmdesátkového synth-popu, krautrocku, se špetkou punku i reggae, Mašiny dokázaly, že ještě nepatří do starého železa.
 
 
Jejich zrození se před lety uskutečnilo díky komunitnímu serveru Myspace, v jehož virtuálním prostoru se dnešní členové kapely potkali a vyjádřili si vzájemné sympatie ke své dosavadní tvorbě. Protože tito muzikanti měli společný zájem v  hudbě i ve fascinaci robotikou, a protože v dnešním světě prolamuje internet mnohé bariéry a podstata elektronické hudby navíc velmi uvolňuje ruce při distančním skupinovém komponování, nic nebránilo vzniku společného projektu Die Alten Maschinen. Hudební základ a témata skladeb téměř výhradně pocházejí z hlavy Miroslava Papeže (Vanessa, Magnetik, ex Moimir Papalescu and The Nihilists), texty od kanadského veterána a zpěváka kapely Leona Stevensona (ex The Extras). Kapela se poprvé setkala až den před koncertem na pražském letišti, ve stejný den také zkoušela. „Za sebe mohu říci, že zkoušet den před koncertem poprvé není samozřejmě ideální, ale léta zkušeností přispěla k tomu, že to nebyl žádnej průser“, říká k této koncertní premiéře Papež.
O samotné výchozí ideji svého projektu Papež říká: „Die Alten Maschinen jsou ideologicky projektem o strojích, které jsou člověku přátelské. O technologiích, které nejsou hrozbou, ale mají lidstvu především sloužit a pomáhat. Je to také pocta všem snílkům, vynálezcům a spisovatelům prvních idealistických sci-fi, kdy snít o budoucnosti bylo přece ještě tak krásné." A skutečně: obě alba jsou nabita vtipnými i smutnými sci-fi příběhy o robotech usilujících o lidské pocity, emoce nebo alespoň o ladný taneční krok Freda Asteira, anebo i o tom, jak se v záři našich monitorů v roboty pomalu proměňujeme. Tyto příběhy, které od DAM dostaly propracované hudební svršky, v sobotu večer poprvé rozhýbaly publikum. 
Samotná kapela, do níž kromě Papeže a Stevensona patří také Petr Venkrbec, ovšem vystoupila pouze s částí svých hostů. Asi nejcitelněji přitom chyběli členové Devo, bratři Casaleovi.  Kytarista Bob Casale totiž před nedávnem zemřel na srdeční infarkt, a patrně proto nedorazil ani zpěvák a baskytarista Gerald V. Casale. Kytary se tak ujal Jakub Zachoval (Super Tuzex Bros, Lus3), baskytary Jan Maxa (Zuby nehty, dříve Vltava). Se svými samply nemohl chybět stálý host kapely, Papežova a Venkrbcova kolegyně z Magnetiku Mitsuko, bicí obstaral Roman Vrána (Piráti, Electric Soul).
Relativní oslabení se však příliš neprojevilo na energii kapely, a tak byl v sobotu její setlist protknutý pro roboty až nezvyklou rock’n’rollovou radostí. Jeho první polovina přitom patřila prvnímu albu Mašin, Songs About Love and Machines, které se prozatím obešlo pouze s elektronikou. Krom dalších sedmi skladeb zazněl také remake Bowieho hitu Dead Man Walking, a po něm nejznámější skladba kapely, Tango Teacher, jejíž rytmus uvedl velkou část publika do tance. Po předělu Charge Your Battery, při kterém dostal příležitost dobít si své baterky čilý Leon Stevenson, došlo konečně na písně z nové desky. Na ty se ke kapele připojila nejdříve Zachovalova kytara, později také Maxova baskytara. Koncert pak stylově sklouzl více k rocku, punku, dokonce i k reggae. Po devíti nových skladbách, z nichž nejhitovější je asi druhý singl nové desky, Albatross, zazněla na závěr skladba historicky úplně první, To Be Or Not. Čas rychle vypršel, a tak došlo pouze na jednu dávku přídavků, symbolicky „plechové“ skladby Heart Of Tin z prvního alba a Old Tin Can z alba nového.
 
Soudě také podle nadšených reakcí z publika, které s hudebním tělesem celou dobu evidentně souznilo, byl první koncert velmi úspěšný. Většina přítomných v slušně zaplněném klubu při pohupování v bocích vydržela až do jeho konce a na reakcích jejich tváří bylo patrné, že repertoár kapely poměrně dobře znají.  Dobrou energií nabité a tak trochu snivé retrofuturistické show z příběhů o zkoumání hranic lidskosti v tělech robotů by však (i přes zjevný úspěch prvního živého vystoupení, anebo právě pro něj) časem slušel větší prostor. V takovém prostoru by mimo jiné bylo také možné více propracovat její vizuální složku, pro tentokrát omezenou na vcelku nenápadné promítání obrázků robotů. Pro rozpřah údů velkých Mašin je Rock Café přeci jen trochu stísněné. Zda se to podaří, záleží především na další přízni fanoušků, z nichž mnozí za své první setkání s kapelou neváhali zaplatit předem. Jedno je ovšem bez debaty – Die Alten Maschinen si zaslouží čestné místo mezi stálicemi (nejen) české elektronické hudby.

Barbora Vrablíková