Deník Náplavy, 3. díl: Jak se užívá léta a jak se hledá muž!

Začíná léto.
Zdatně a plynule přebíhám z metra na tramvaj, autobusy zatím ještě v malíku nemám, neb ani v místě mého tehdejšího bydliště kromě 207čky žádnej nejezdil. Začala jsem se tu cítit dobře a doma! Mám za sebou slavné i neslavné večírky. Zjišťuju, co ve skutečnosti znamená malý rybníček. Taky, že Mahu se neumí vkusně oblíct, a že after party slavnostních předpremiér jsou vlastně jen potlachy dam, mnohdy bez vkusu a se špatným make-upem a mužů, lovců, který se snaží ukořistit to, co zbylo.

Když jsem už neměla starosti se svojí aklimatizací, začala jsem si dělat starosti s tím, abych nezůstala na ocet. Jak můj otec říkává, abych neumřela sama. Spousta mých kamarádek to řešila pravidelnou návštěvou vyhlášených barů jako v Sexu ve městě, jiné to ponechávaly osudu. Pro osud jsem se rozhodla i já.

Neveřili byste, jakým množstvím vaty a plev je potřeba se prodrat! Není to taková legrace, jak se může v milionovém městě zdát. A už vůbec ne, když je vám pětadvacet. Je to k smíchu co?! Jelikož jsem odkud jsem a dělám to, co dělám, pohybovala jsem se ve značně malé výseči. Když už se mi někdo od pohledu zamlouval, došla jsem velmi neobohacujících zjištění od míry IQ až po míry. Přesunula jsem tedy po pár týdnech své snahy opět do psaní, dávalo to větší smysl, nebralo to tolik energie a nevyžadovalo to převlékaní se z pyžama.

Nastal čas letních radovánek. Jsem milovnice léta a festivalů, to nemohu říct. No... ale takový západy slunce nad fesťákovejma areálama jsou obrovská paráda. Užívali jsme si s Rickym třeba RFPíčko, letní vlahý noci, hodili si nohy ven z okna a naplno využívali služeb Spotify Premium pro pouštění hitáčků (a ne, nesponzorují nás). Dojímali se tím, jak je život krásnej a jaký moudra už bysme lidem byli schopný předat, nejen po dvou lahvích vína. S Michalem jsme se noční Letnou proháněli na vypůjčený elektrický koloběžce, se kterou jsme to zaparkovali do keře a pak tančili až do svítání v parku nad probouzející se Prahou. Řeknu vám, tohle klišé má sakra hodně do sebe! Začala jsem mít pocit, že žiju svůj sen. Nebojte, nebude to na dlouho, haha.