Co napsat o návštěvě kanadskejch Suuns v Meetfactory?

Říkali jsme si, co napsat o návštěvě kanadskejch Suuns v Meetfactory. Nejdřív nás napadlo podělit se o kompletní zážitek z večera. Prostě jak jsme měli príma večer, včetně mudrování u startovacího trojpiva, dojezdu na hipstakolech, vočumování vlaků a přisedších slečen, lemtání kelímků povenku při straaašný předkapele a za dvě hoďky to samý po už ne tak nudný hlavní kapele, noční pojezd kolmo Prahou do postelí... Tak aspoň na dvě normostrany. 
 
Zaplej diktafon v tu správnou chvíli, to vyřešil za nás...
 
postupně trousivší se kumpáni pomalu nacházejí nejen sebe u jednoho stolu:
Kubii: Tak co jste na to říkali, ty vole?
kamarád Hrubý: Bylo to Hrubý.
Kubii: ...no nebylo to úplně blbý... ale...
kdosi v dálce: Mě srala záloha na kelímek!
Filip: Jeden song a zbytek psychedelická vata.
Tom: Nelíbilo, nebylo co hulit.
Filip: Měli se vysrat na post-rock a vzít to trochu od podlahy.
Tom: Jak říkám, pět kilo hulení zapálenejch uprostřed místnosti, by z toho udělalo ještě zajímavou akci.
kamarád Hrubý: A rozumět jim nebylo...
Džyntáre: A přitom vepředu to bylo v pohodě, páč o rozumění ty jejich songy nebyly. Kroutily se tam holky.
Filip: Dneska sousedovi pustím asi nějakou hudbu před spaním.
Tom: Zastaralej rock nelze aktualizovat zastaralou elektronikou, ne?
Kubii: Aha... Tak už toho radši nechme...
 
Čáru za večerem však udělal už v půli koncertu nezvěstný Adam. Jak nám osvětlil posléze svou smskou:
 
Adam: Chlapci, sorry, mě to pak už krutě nebavilo a nevěděl jsem, kam jste se poděli. Odcházel jsem při takový tý country písničce - předpokládám, že teprve potom jim začalo bejt trochu rozumět, přestalo jim to celý pískat a bylo slyšet i něco jinýho.
 
Tak zase příště...