Chvilka nedělní prózy: Sebastian 2

Nedělní literární chvilka : Přinášíme vám další ukázky z rozepsaného románu Sebastian od Lucie Brothánkové. 

„Ojedeš mě konečně?“ zeptal se Kuba a nastavil zadek.
Alkohol umí fungovat jako viagra.
A tak si ho vzal.

Projížděl jím a nic necítil.
Nepřitahoval ho.
Chtěl jen zahnat myšlenky, které mu naříkaly v hlavě, ale nefungovalo to.
Propadal se stále hlouběji. Topil se.
Ve svých citech k Mikeovi.
Lidé při sexu většinou vzrušeně sténají.

Sebastian plakal.

Na kolej se vrátil až v noci; tiše se vkradl do pokoje, aby ty dva nevzbudil. Se smutnou záští chvíli pozoroval Kristýnu, jak s lehkým úsměvem na tváři mělce oddechuje v Mikeových pažích. Mike naproti tomu působil neklidně a Kristýnu objímal jen velmi opatrně. Sebastian si protřel oči, které se mu začínaly mlžit. Nepomohlo to.

Miluj mě.

God knows you’re lonely souls.
God knows you’re lonely souls.

„Bré ráno,“ zamumlal Sebastian při oblékání, když se protější postel začala probouzet.
„Ty někam jdeš?“ zívla Kristýna.
„Jo,“ přikývl, „někam.“
„Počkej na mě; musím do knihovny, půjdu kousek s tebou,“ vyhrabal se Mike okamžitě z peřin.
„Ani nevíš, kam jdu,“ nadzvedl Sebastian obočí.
Pojď, prosím. Pojď hned.
„Sám nevíš, kam jdeš,“ uculil se na něj a začal se hrabat ve skříni.
„Půjdu s vámi,“ rozhodla se Kristýna. „Nemám co číst, potřebuju novou zásobu knih.“
„Já ti něco vyberu, nemusíš kvůli tomu vstávat tak brzy,“ otočil se na ni Mike chvatně.
„To je v pořádku, ráda se projdu,“ vtiskla mu pusu na tvář.
Mike bezradně mrkl na Sebastiana; ten v pokoji nejistě postával.
„Mám jinou cestu než vy,“ ozval se po chvíli a vzal si svetr, „mějte se.“
„Uvidíme se večer?“ zastavil ho Mike.
„Jistě,“ odtušil.
AŽ večer. A s Kristýnou mezi námi.

Bylo to jako hračka. Heboučká, růžová a tvrdá.
Mike polknul.
Chutnal mu. Chtěl ještě.
„Pandičko, vydrž, teď je řada na mě,“ smál se Sebastian.

Jeho úsměv and nothing else matters.

Dostal email od matky.
Litovala, že nepoznala jeho novou přítelkyni.
Kdybys jen věděla.
Byly k tomu přiložené fotky z Honolulu.
To mám k Vánocům od tvého otce.
Letos jsme skromní.
„Taky se mi nestýská, mami.“

„Zítra jdeme s Kristýnkou na to kafe.“

„Pando?“
Bylo to jedno z jejich pozdních promilovaných rán, kdy za okny zlomeně skučel vítr a černé mraky hojně kropily ulice vodou. Sebastian se procházel prsty po Mikeových zádech a každý dotek s jeho kůží ho políbil elektrickým šokem. Dostával tyhle šoky, kdykoli ho pohladil, kdykoli mu dal pusu, kdykoli se na něj podíval.
Zbožňoval to.
Mike ho zvedal ze země a ukazoval mu, jak bez křídel létat. Vznášeli se vždy spolu, bok po boku, ruku v ruce.
„Miluju tě.“
Mike, s tělem ještě rozpáleným nedávným milováním, se mu stulil do náruče a ani nemusel nic říkat. Jeho oči šeptaly Sebastianovi totéž.
„A musím vyrazit na autobus.“
Otec ho zval na víkend k sobě. Po tolika měsících.
Mamka mu musela říct o Mikeovi!
Na jednu stranu se těšil, až bude otci vyprávět o svém miláčkovi, na tu druhou se mu Mikea ani trochu nechtělo opouštět, i když jen na pár dní.
Kdo se na mě bude tak krásně usmívat?
Mike vzdychl a trochu se odtáhl, aby mohl vstát. Pozoroval ho, jak se rychle obléká a balí a už mu bylo smutno. Byl zvyklý být prakticky stále s ním a víkend bez něj vypadal jako něco, co nemůže zvládnout.
„Budeš mi chybět,“ zašeptal mu do vlasů, když ho Sebastian stále nahého objal.
Pořád působil tak nevinně. Sebastianovo milující tělo mu vůbec neublížilo.

„Někdy se bojím, že se mi rozpadneš v dlaních.“

„Budu ti volat a psát tak často, až tě to bude otravovat,“ slíbil mu Sebastian. Ještě jednou to křehké tělíčko stiskl, políbil a neochotně se s ním rozloučil.
Mike osaměl. Postel byla jen pro něj hrozně obrovská.
Lehnul si na Sebastianovu stranu a zavrtal se zpět pod deku.
Voněla jako Sebastian. Polštář ještě víc. Objal ho a zabořil do něj hlavu.

I on sám voněl jako Sebastian.

In this shirt I can be you
To be near you
For a while

K večeru se mu ozval Tomáš, „Nechceš si jít sednout do kavárny se mnou a s Evelyn?“
„Myslel jsem, že máš být dnes u Emily,“ vzpomněl si.
„Tam dojdu trochu později, no. Nebo za ní přijdu třeba zítra, to je jedno.“
„Pitomče. Ona tě má vážně ráda.“
„Ty naděláš.“
Nechtělo se mu ven, nechtělo se mu ani za Evelyn. Nechtělo se mu zůstat opuštěný doma.
Chtěl, aby se mu okamžitě vrátil Sebastian.
Šel za Evelyn.
Podnik byl obsazený do posledního místa; Evelyn seděla sama na vysoké nepohodlné židli u baru a poněkud znuděně se rozhlížela kolem sebe.
„Kde je Tomáš?“ zajímal se, když se pozdravili pusou na tvář.
Udělala grimasu, aby naznačila, jak ji tyto otázky unavují. „Šel k Emily.“

Emily, Evelyn, kde je rozdíl.
E. jako E.
I barvu vlasů mají podobnou.

Mike se vtiskl k baru mezi ni a muže na vedlejší židli a objednal si pití.
Muž se k němu naklonil. „Jestli ti nevadí, že se ptám – vy dva jste pár?“ pohodil hlavou k Evelyn.
„Okamžik,“ obrátil se Mike ke kamarádce. „Líbí se ti?“ zeptal se tiše.
Důrazně přikývla.
Otočil se zpět k cizinci. „To záleží.“
„Na čem?“
„O koho z nás máte zájem?“
„O tebe, samozřejmě.“
„Jsme pár.“ Mike ani nemrkl.
Muž se narovnal a z výšky se na něj vědoucně usmál. „Mám silný gaydar. Ty rozhodně nejsi na holky.“
Mike s úsměvem pohodil hlavou. „Mám přítele.“
„A taky hrozně krásný úsměv. Můžu ti koupit pití?“
„Děkuju,“ odvětil. „Stále zadaný.“
„Ty jsi úplně na roztrhání,“ podotkla Evelyn věcně, když mezi lidmi uviděla třepetající se ruku a za chvíli i samotného Erika, který se s Mikem hlasitě zdravil.
„Pánové, já se nudím,“ oznámila jim. „Budete mi mít hodně za zlé, když půjdu domů?“
„Neblázni, jasně, že nebudem,“ mávl Erik ležérně rukou, aniž by se podíval jejím směrem.
„To mě fakt těší.“
„Nemám dneska náladu na hlučnou společnost,“ zakřičel Mike Erikovi do ucha, aby ho slyšel, protože někdo právě výrazně přidal na hlasitosti rádia. „Nechceš jít k nám na kafe?“
Erikovi zasvítily oči. „Ani nevíš, jak rád.“
Mike ho zavedl k Jelenovi. Erik si odložil bundu a vystavil na odiv svoje obrovské vypracované tělo, které Mike v nejmenším neocenil.
„Máte to tu pěkný,“ nabídl mu Erik jednu ze základních frází, když se rozhlížel po bytě.
„Díky,“ přijal ji Mike a nabídl mu kafe.
„Černý, bez cukru.“
„To je taky jediné, jaké můžeš dostat, nemáme ani mlíko, ani cukr.“
„Ten tvůj kluk je pryč?“
„Hm,“ přikývl nenadšeně. „Na víkend.“
„A tobě se po něm stýská, že?“
„Neskutečně.“
„Chceš utěšit?“ přistoupil k Mikeovi blíž a pohladil po tváři.
Mike uhnul. „Ani ne.“
„Fajn,“ zvedl v obraně ruce. Vzal si svou kávu a nakoukl do ložnice. „Dobrej jelen.“
„To je. Co vidíš tak zajímavého na té posteli?“
Erik pohodil hlavou. „Jen jsem se snažil zpracovat jeden obraz.“
Mike se podíval na letiště také a hned mu vzrušením naskočila husí kůže ze vzpomínek, co v té posteli se Sebastianem dělali. A co zase budou dělat, až se vrátí.
Hrozně rád ho měl v sobě. Nic na světě nebylo slastnější než cítit Sebastianovo tvrdé vzrušení mezi svými půlkami. Zpočátku to obvykle trochu bolelo, ale rozkoš, která přišla vzápětí, byla neskonalá.
A jak ho při tom Sebastian držel! Něžný a plný lásky.
„Mikeu, ty máš rád romantiku, že?“ probral ho Erik z jeho snění a obcházel po pokoji. „Já můžu být romantik,“ pokračoval klidně.
 
 
Lucie Brothánková. http:// loosyth.deviantart.com/