Chvilka nedělní poezie

Daniel Ďurech: Raduj se a chcípni

objevovat zázraky života

lidé se scházejí mluví a pak umřou

bože cos nám to proved

ty kozy ti vypálí rýhu do hlavy

ty nohy se ti vypálí do duše

ty čůráky a kundy tě přivedou k šílenství

ten pohled očí

elektřina

projíždí tělem

úhoří loutkou vášně

děláme jenom to co dělat můžeme

koncert na playback

neexistuje cesta ven

užívej si ten tanec

nic jiného není

ten opus je velká sága sraček a proher a radosti

věčné bolesti

blažené vyšukané spokojenosti

divoké škuby elektřiny nám výbojí po tělech

milujte se zabíjejte se a tak až do konce vašeho času

vy prasátka boží

války rudé výpary smrti

žijeme a šoustáme

tohle je dimenze blbců a opic

střepy a fragmenty ráje jsou to co tu plave

vysvětli to jejím očím v kterých jsou hořící planety

vysvětluj něco těm elektrickým vlasům které neustále mění tvar jako podvodní galaxie

dokonalé diamantové tělo

kontrola je slast

podrobení je slast

když lačně saje ptáka těmi mladými rty všechny otázky se rozpadají

drolí se drolí

jsou zbytečné

jenom ty rty a plnost mládí

je jenom pár chvílí kdy to bude chutnat takhle

a je jenom pár chvílí kdy se to slastně rozpadá

a mění se

pořád se to mění

budeš sloužit a sloužit a sloužit

všemu tomu co tě ovládá

a budeš to milovat

plakat radostí a hněvem

sekvence se vytratí

a impulsy začnou šlehat najednou

láska tě dostane ať chceš nebo ne

utíkej kam chceš

není se kde schovat

před stroboskopem božím

před tím spalujícím okem plným planet

raduj se a chcípni a pak zase znova

skrz placentu a orgasticky propnuté nohy

které vytváří prak vášně

dovnitř a zase ven

tam a zase zpátky

zpátky znova

sem

Více takových na http://danieldurech.blogspot.com/

Ilustrace Salvatore Vuono / freedigitalphotos.net