Chatroom s Martinem Synkem: Rapper Paulie Garand

Letošní třetí chatroom patří opět rapperovi, tentokrát libereckýmu floutkovi a kapitánovi Garand Brandu, Pavlovi Harantovi, jehož asi znáte jako Paulieho Garanda. Ten v řádcích níže promluvil o svý poslední desce Boomerang, haterech, značce hader i patriotismu k rodnýmu městu. Takže check it!

Hele, je to klišé, ale vzhledem k filozofii našeho webu se nemůžu nezeptat, čím jde Paulie Garand proti šedi?

I když to nikdy nebylo mým cílem, tak jsem se už od začátku nějak vymezoval zajetý formě rappera. Jak vizuálem, tak textama. Postupem let se tyhle rozdíly ztenčily, ale stále jsem určitym způsobem specifickej.

Jak bys pro hudebně nevzdělanýho člověka popsal hudební styl, kterej tady razíš?

Nijak bych to neškatulkoval. Nejsem zas žádná „mimóza“, haha. Když už bych to měl nějak nazvat, tak indie rap.

K letošnímu roku máš na účtě pět sólových alb, tím posledním je Boomerang z konce minulýho roku. Jak vnímáš ohlasy? Z mýho pohledu to je i u kritiků docela ceněná deska...

Ze strany fanoušků jsou ohlasy naprosto skvělý. Žádná moje deska nedostala nikdy takovej support jako Boomerang. Během prvního tejdne jsme prodali všechny CDs, což jsme opravdu nečekali a málem nám shořel telefon u ucha, jak rychle jsme hrotili dolis.
Z řad kritiků máme dobrý ohlasy, ale četl jsem i dvě horší recenze. Ty jsou dle mýho názoru ale zbytečně zaujatý, takže jim nepřikládám velkou hodnotu. Nicméně jima nepohrdám a vzal jsem si z nich svoje. Cenim si každýho názoru.

Na Boomerangu ti na jednom ze singlů hostoval Pil-C, výrazná tvář posledních měsíců. Co tě vedlo ke spolupráci zrovna s ním?

Lukáše sleduju už dlouho. Má obří talent. Ta spolupráce vznikla hrozně spontánně. Střetli jsme se poprvý v backstagi na Votvíráku a dali se do řeči, ze který vyplynuly vzájemný sympatie. V tu dobu jsem měl rozepsanej právě song Labyrint, kam on sedl, jako prdel na hrnec. Pak jsme se sešli ve studiu a vznikla tahle krásně dekadentní věc. 

Nejednou jsem četl na internetu docela nechutný urážky vůči tobě ze strany fanoušků trapu a podobných rapových podžánrů. V čem myslíš, že s tebou mají problém? Dokážou tě haters vykolejit?

Nikdy jsem nevěřil těm kecům, že to lidi píšou většinou jen z nudy, nasranosti na sebe samýho, závisti, nebo záště, ale, bohužel, je tomu tak. Párkrát jsem se i s nějakejma haters setkal tváří v tvář a pokaždý držej hubu, nebo se mi nakonec chtěj nacpat do prdele. Navíc vím, že svý věci dělám dobře. Nikomu ale neberu, že to nemusí mít rád. Ať to klidně nenáviděj i třeba z holýho principu, že se jim nelíbí můj ksicht, ale siláctví za kompem je jednoduše ubohý. Moc to neřeším, a když už, tak trefnýma punchlines v textech.

Vždycky mě zajímalo, kde je zakotvenej ten tvůj obrovskej libereckej patriotismus.

Je toho víc a táhne se to se mnou už od dětství. Nedá se to moc vysvětlit. Prostě jsem si to město natolik zamiloval, že bez něj neumím bejt. Místa, který zbožňuju, jsou zároveň spojený se vzpomínkama, kterejch je strašně moc a dalo by to na knihu. Někdy přijeď a udělám ti exkurzi dějinama mýho patriotismu k podještědský kotlině, haha.

Tak fajn. Na Facebooku máš v současnosti okolo 145 tisíc fans, což je na českýho rappera neuvěřitelný číslo. Taky si vystupoval s Kontrafaktem. Vyprodáváš všemožný větší kluby. Je ještě vůbec nějaká meta, který by si chtěl dosáhnout?

Nedávno jsem to s někym řešil, jestli se dá u nás vůbec ještě někam růst. Samozejmě mám veliký sny, za kterejma budu směřovat, ale taky soudnost a dokážu odhadnout svý možnosti. Nechci si na nic hrát, ani kalkulovat. Budu prostě dál, stejně jako doteď, svědomitě budovat svůj svět a uvidíme, kam to všechno povede. Občas je ale dobrý říct si pár motivačních klišovitejch hesel, třeba – nikdy neříkej nikdy.

Koukal jsem, že sleduješ G-Eazyho. Jsi můj člověk. Baví tě? Dle mýho jsou vaše fanouškovský základny dost podobný...

Sleduju ho poměrně krátce a baví mě dost. Vždycky mě hodně bavili bílí progresivní MC´s, jako třeba Mac Miller, moje největší modla. Tyhle interpreti pohltěj vždycky víc generací, tak možná proto ti to přijde podobný v rámci fans. Poslední dobou sleduju, že na moje koncerty choděj klasický rap kids, ale i třicátníci, dámy, studenti, nebo i celý rodiny. Ta pestrost je skvělá.

Před pár lety si se taky intenzivně začal věnovat svojí oděvní značce Garand Brand, s níž se ti očividně daří. Co byl k tomu ten hlavní impuls, jakej styl hadrů děláš a jak vnímáš konkurenci na poli ostatních streetwearovejch značek?

Vždycky mě bavily hadry a když jsem pak měl možnost rozjet to sám, vlítnul jsem do toho naplno. Děláme poměrně klasickou streetwearovou módu, ale na českej trh myslím velmi vkusnou. Žádná přeplácanost, ale stylovka. Dávám si hodně záležet na grafice. Ta dělá nejvíc. Co se týče konkurence, hodněkrát jsem viděl, že lidi kopírujou naše designy, nebo nám chtěj přetáhnout grafiky do svejch řad. Je to srandovní. Aspoň víme, že ty věci fungujou a jsme stále trochu napřed.

A je Paulie Garand pořád mámin hodnej syn?

Před mámou se asi každej bude tvářit navždy jako hodnej synek, haha.