Byli jsme se podívat v brašnářské dílně

Návrat k tradičním brašnářským výrobkům v profesionálním provedení a za slušnou cenu, to vše bez ztráty kroku s moderní společností. Jak se to dá udělat, vysvětluje Ivan Petrův z Brašnářství Roman Tlustý z pražských Vršovic, v jehož dílně vznikly i naše fotky.
 
Co k vám přitahuje zákazníky?
Chceme vyrábět věci pro lidi, kteří jsou přesyceni tím, co se dá sehnat v běžných obchodních sítích. Přicházejí k nám se svými přáními, kterým se snažíme vyhovět, ale ne úplně do detailu – neděláme pro ně vše, co jim na očích vidíme. Máme v nabídce dostatečně širokou škálu výrobků, takže si u nás můžou vybrat věci z různých materiálů, způsobů šití, s vnitřní výbavou a třeba i balením. Spolupracujeme s knihařskou dílnou, která k tomu udělá krásné ručně vyrobenou krabici, dělají se monogramy, ražby, takže člověk, který k nám přijde, si za rozumné peníze může nechat vyrobit naprosto unikátní výrobek, který je jenom pro něj.
 
A vaše ceny?
Snažíme se to většinou držet tak, aby si takovouhle věc, která se většinou řadí k luxusním přáním, mohl dovolit v podstatě každý, kdo má normální slušné zaměstnání. Mezi našimi klienty jsou lidi, kteří mají příjem řádově 20 000 korun - třeba z Děčína nebo Českého Těšína i jiných lokalit, kde jsou mzdy na nižším průměru - a nechávají u nás peníze, které považují za odpovídající. Proto jsme vyrobili sortimentní řadu od pásků a peněženek v cenách od tisíce, dvou tisíc korun, až po pánské brašny, jejichž ceny začínají na čtyřech tisících a jdou tak na osm tisíc, ty luxusnější až na 15 000 korun. Naše ceny jsou srovnatelné s tím, co člověk koupí v běžné obchodní síti, s tím rozdílem, že to je dělané z úplně jiných materiálů.
 
Takže se nepovažujete za výrobce luxusu?
Ale samozřejmě sem přijedou i lidé, pro které není problém dát za tašku 10 000 korun a více, ale těch zase není tolik. Náš cílový zákazník je běžný člověk, který jezdí slušným autem, dělá v normální firmě - nemusí jezdit zrovna v Porsche Cayenne, ale Octavií nebo Superbem - a žije si slušný život. Tihle lidé bývají často přesyceni výrobky, které na sobě mají napsáno Made in China, ať už jsou zabaleny do jakýchkoli značek všeho druhu. Chodí k nám i s výrobky renomovaných značek a říkají: ‚Mně se tu něco rozbilo, utrhlo, odlítl mi nýt‘, protože ty výrobky jsou dělané na rychlou spotřebu. A potom přijdou k nám, vidí, jakým způsobem tady děláme, z jakých materiálů o jakých tloušťkách, že nejsou ošizené, můžou si potřást rukou s člověkem, který to pro ně reálně dělá, splníme i různá jejich přání a pro nás není problém, vyjít mu vstříc.
 
A jakou garanci kvality výrobků zákazníkům nabízíte?
Udělali jsme velmi odvážný krok - přestože ve firmě bylo proti tomu hodně hlasů od lidí, kteří se báli české ‚vyčůranosti‘ - ale řekli jsme si, že našim výrobkům natolik věříme, že na ně dáváme takzvanou doživotní garanci. To znamená, že když se s věcmi něco stane, tak můžete přijít za námi a my vám je opravíme. Výrobky jsou samozřejmě dělané tak, aby vydržely, ale stát se může cokoliv, a my to opravujeme zadarmo. Pro nás je to i zpětná vazba, že výrobky jsou dobře zkonstruovány.
Chodí takhle jen minimum zákazníků, a protože to u nás dělají lidi, kteří jsou v branži roky, tak ty výrobky jsou navržené tak, aby se mohly co nejméně pokazit. Jediné, co se snad může přihodit, je, že se mechanickým způsobem prodře nit. Téměř se to nestává, ale jsme připraveni našim zákazníkům vyjít vstříc, protože lidi nejvíc zlobí to, že si něco koupí v obchodní síti a ta věc se brzo začne rozpadat, ale obchodník se k tomu staví velmi negativně a tvrdí, že se na to záruka nevztahuje. V lepším případě jim obchodníci vymění kus za kus, protože to zboží pro ně nemá až takovou hodnotu. To se u nás nestane.
 
Kde svoje věci prodáváte?
‚Naše výrobky si v obchodě nekoupíte,‘ to je jedno z našich hesel. Díky tomu, že je nedistribuujeme do obchodní sítě, si jejich cenu necháváme sami pro sebe, a lidi si tak za stejné peníze můžou koupit zásadně kvalitnější výrobek než v běžném obchodě. Prodáváme jen přímo v dílně nebo přes internet.
 
Začínali jsme ve velmi primitivním, undergroundovém prostoru. Byla to dílna bez oken, výrazně menší než dnešní, a tehdy lidi nechodili skoro vůbec. Když už přišli, byli rádi, že nás vůbec našli, mělo to všechno příchuť tajemna. Teď máme krásný loftový prostor, který lidi přitahuje, a rádi se na nás přijdou podívat. Hlavně když kupují dražší věci, protože koupit si přes internet něco za deset tisíc korun, toho se hodně lidí bojí, a přestože už i na internetu máme přes dvě stě doporučení, raději si nás vyzkouší na levnějším výrobku. Ale teď nás živí spontánní doporučení lidí, kteří u nás byli spokojeni. Samozřejmě určité procento lidí rádo nejdříve přijde a chce si sáhnout na materiál. To má své kouzlo - dneska jsme schopni v otevřené dílně lidi vzít k materiálům, nakombinovat je, dát jim k tomu kávu.
 
Jak je možné, že vám vše tak hezky funguje? Za krize má prý přece výroba upadat?
To nehraje roli. Krize už je v palcových titulcích pátým rokem a já se domnívám, že žádná velká krize není. Lidi pořád jezdí auty, pořád nakupují. Reálnou krizi necítíme vůbec, naopak vnímám, že lidi se začínají probírat a je na nich vidět změna spotřebitelského chování, například na farmářských trzích. Po dvaceti letech už jsou přesyceni běžným konzumem.
Myslím si, že v dnešní době cítíme velký příklon ke kvalitním věcem. Přijdou lidi a říkají: ‚Mně je čtyřicet, pětačtyřicet a já už si nechci kupovat ty aušusový věci, rád za to ty peníze dám a ještě podpořím dobrou věc, já vám fandím. Dělám ve velké korporaci, dal jsem si dohromady jedna a jedna a budu podporovat lokální výrobce, protože jinak tady za chvilku všichni budeme pracovat v logistických centrech nadnárodních firem‘. Tohle začíná oslovovat mnoho lidí.
 
Jak toho hodláte využít v budoucnosti?
Náš cíl je trochu donkichotský – pokusit se vzkřísit v našem nevelkém měřítku aspoň částečně tradiční brašnářské řemeslo v Čechách a vytvořit pracovní místa v řádu stovek pro lidi, pro které je tato branže srdeční záležitostí. V několika letech si dáváme za cíl vytvořit takové obchodní kanály, jak v Česku, tak v zahraničí, na jejichž základě díky internetovému prodeji můžeme vytvořit velmi specifickou zakázkovou výrobu distribuovanou napřímo postavenou na lidech, kteří budou vyrábět ne v Asii, ale v Čechách a budou dělat ne, jako to bylo ve fabrikách na kvantum, ale na kvalitu. Mohou být i v regionech, kde tohle řemeslo v 90. letech zkrachovalo.
 
Kdy by se to mohlo podařit?
Začali jsme minulý leden, takže jsme v tomhle smyslu ještě jen podnikatelské ‚embryo‘.
Dali jsme dohromady tuhle partu a začali jsme se etablovat na domácím trhu. Zatím se to všechno učíme, z hlediska podnikání, to není jen umět ty tašky vyrobit, ale my se učíme taky logistiku, učíme se marketing, komunikaci s lidmi a to jsou pro nás nové věci. Po všech stránkách se učíme a až se to naučíme, což doufám, že bude po dvouleté ‚rozcvičce‘ ještě v tomhle roce, tak vybudujeme obchodní kanály do zahraničí. Ale nejsme taková ta klasická značka, která je krytá kapitálem. Děláme to od píky, maximálně se záměrem poskytnout na internetu službu brašnářství on-line. Naše výhoda je, že my, kteří se staráme o obchod, umíme slušně anglicky. Zrovna nabíráme nové spolupracovníky, protože potřebujeme víc lidí. Ovšem nemáme kapitál, takže pro koželužny v Itálii nejsme žádný partner, je tam spousta věcí, které je třeba překonat. Ale co nám dává sílu je, že máme dobrou zpětnou vazbu.
 
Teď z prodeje v Česku uživíme 12 lidí a chceme jít cestou samosprávných dílen a dát jim určitý sortiment, který budeme schopni odprodat přes internetové kanály do světa. A zatím jsem neviděl, že by to někdo dělal, protože je to velmi náročné, není legrace to logisticky zvládnout. Většina firem jede na série naprosto identických výrobků a snaží se tlačit náklady strašným způsobem dolů. My chceme jít jinou cestou – nabídnout za rozumné peníze velmi kvalitní výrobek, nejlépe konfigurovaný přes internetové stránky.
 
Ale kdo vám je bude vyrábět – vždyť tohle řemeslo se u nás už neučí?
Musíme si sami vyučit nové lidi. V každé společnosti je dostatek lidí, kteří mají o něco zájem, ať je to umění nebo řemeslo. Dnes a denně nás kontaktují lidi, kteří zase mají o řemeslo zájem. Právě proto, že je přehršle lidí, kteří mají ekonomické vzdělání nebo různé vyšší odborné školy, kteří ale vlastně nic neumí, nic nejsou, vzdělání jim je k ničemu a musí se začít znovu učit. Zrovna teď jsme si dali inzerát a hlásí se nám spousta nevyučených lidí, kteří by o řemeslo měli zájem – hezky to voní a je v tom něco tvůrčího, najdou na tom spoustu pozitiv.
 
http://www.romantlusty.cz