Beck: Chtěl jsem udělat desku s country nádechem

Beck je od 90. let respektovanou stálicí, ale nad jeho jednotlivými deskami už lidi tolik nejásají. Výjimkou je nové, v pořadí dvanácté album Morning Phase: jeho ohlasy jsou velmi pochvalné. Má jít o jakéhosi společníka alba Sea Change - mnoho hudebníků, kteří hráli na Sea Chage, se vrátilo, včetně Beckova otce Joe Campbella.
 
Rozhovor, který přinášíme, probíhal po telefonu. Becka vyzpovídal Tomon Hurst.
 
TH: Poslouchám tvoje nový album dokola, a nemůžu se ho nabažit. Některé tracky jsou ale starší, nejsou? Nejsou úplně nový nový, některý pochází z doby před pár lety. Měl jsi pro to nějaký zvláštní důvod, proč deska vychází zrovna teď?
 
Beck: Myslím, že je pro to spousta důvodů. Měl jsem nějakou takovou desku v hlavě už léta. Některý z těch písniček jsem vážně zkoušel složit před asi třemi lety v Nashvillu. Jel jsem tam a chtěl jsem udělat desku s takovým country nádechem, nahrál jsem tam několik písniček, ale nakonec to nebylo přesně to, o co jsem se snažil. Nejsme si jistej, čím to tehdy bylo. Měl jsem písničku „Wave“, která je celá nahraná orchestrem, a která se mi  několik let válela v šuplíku.
Rozhodl jsem se, že udělám další desku, která bude víc...bude v sobě mít víc beatů, bude energičtější. A pak se s tím některý věci nepodařilo sladit, takže jsem vytáhl tyhle starší věci a začal album lepit z těhle Nasvhille tracků a omotávat je kolem singlu Wave.
 
TH: Vybavuju si ji... „Wave" je vlastně skoro nejdůležitější písnička, protože je to vážně jenom orchestrální aranžmá, který jste dali dohromady, tuším, ty a tvůj otec, a vokál. Nic víc. Na celé desce je to teda, alespoň jak já to chápu, vlastně takový středobod, svým vlastním způsobem. Je to tak?
Beck: Jo, vážně je. Je to písnička, která byla vlastně jako gravitační pole a všechno se muselo do tohoto pole dostat. Všechno muselo obíhat kolem tohoto singlu a muselo znít jako součást jeho přitažlivýho pole.
 
TH: Kromě názvu singlu, „Wave“, mi přijde, že v celém albu figuruje jako silný prvek moře. Vrací se jako téma i v dalších písničkách... Rozvíjíš tímhle albem nějaké konkrétní téma?
Beck: To je docela vtipný, že to říkáš. Protože jsem se přestěhoval k oceánu, když jsem pracoval na albu County Line, a když jsem pracoval na singlu Wave, nebydlel jsem ani trochu blízko u oceánu. Ale napadly mě tyhle akordy a potom celý nápad Wave, a byl to jeden z těch nápadů, že akce vyvolává různé reakce ve světě a každý život člověka má nějakou, víš... nějak rezonuje skrze ostatní životy. Bral jsem tyhle koncepty a zkoušel je vhodit do orchestrálního podání a najít něco jednoduchýho... jako základní koncept.
 
TH: Deska Morning Phase vychází několik let po desce předchozí. V jakém momentě ses rozhodoval, jaké písničky na album zařadíš? A nebo se to vyvíjelo postupně, během té doby?
Beck: No, šlo vlastně zase o proces odlupování písniček, který se mi nehodily do tý ústřední nálady. Myslím tím, že jsem měl třeba singly, který měly texty, co byly vlastně tak nějak vtipný, legrační. Některý tracky byly zase přesně v duchu klasický nashvillský country tradice, a vlastně se do tý nálady vůbec nehodily, takže jsem začal vytvářet písničky, který by do tý nálady zapadaly, a takhle jsem to vždycky nedělával. Na většině desek jsem vlastně jenom hodil písničky dohromady a bylo.
 
TH: Dopadlo to celkem dobře. Vlastně hodně dobře. Vím něco o historii téhle desky, a hlavně o hudebnících, co se na ní podíleli. Pamatuju si, jak si říkal, jaký je problém některé z těhle lidí sehnat, obzvlášť co se týče bubeníků. Jak moc to ve finále ovlivnilo podobu písníček a načasování desky?
Beck: Bylo to tentokrát obzvlášť náročný, protože hudebníci, se kterými jsem na albu dělal, s těmi dělám už skoro 20 let... 15 nebo 20 let... A v tomhle bodě našich životů máme všichni tolik práce, děje se toho tolik. Joey hraje s Thomem Yorkem a dalšími, Smokey má spoustu věcí. Justin, můj basák, produkuje desky jiným kapelám. Takže bylo obzvlášť náročný dostat všechny do studia v jeden čas. Vlastně se to předtím nepovedlo asi 12 let. Takže už jenom tohle byl obrovskej úspěch. Jsou to všechno neuvěřitelný hudebníci. Fungovalo to hned, hrozně rychle.
 
TH: Kdyby sis měl pro svojí hudbu vymyslet nějakou škatulku... co by to bylo?
Beck: Něco jako folkrocková pastýřská melancholická power balada od Pacifiku. Nevím.
 
TH: Co se u tebe chystá do budoucna? Samozřejmě asi vyjedeš a budeš hrát album živě. Co bude následovat po Morning Phase, v nahrávacím slova smyslu?
Beck: No, už jsem vlastně v půlce vytváření nového alba. Snažím se teď zjistit, do jakýho tvaru se to dostane. Je o hodně jiný než tohle, samozřejmě. Je mnohem víc založený na show: je o rytmu a o energii. Nesnáším používat slovo slavnostní. Ale vlastně jsou to... tyhle základní věci. Jaká by měla hudba naživo být, a to se snažím na tomhle albu dosáhnout a vytvořit písničky, který jsou hybný, galvanický.
To je to co, co chceš, když jdeš na stage. Během léta bude spousta koncertů venku. A tyhle písničky to právě mají, umějí to, ten pohyb. Vlastně se tím asi snažím vyplnit nějaký mezery, vynahradit ztracenej čas. Takže potřebuju víc takových písniček. Do toho teď investuju nejvíc energie.
 
TH. Díky za rozhovor.