Balkon jménem Madrid

Bloggerka Lucie v Madridu. Plná hlava dojmů:
Cyvee, to jsou žvanilové, furt něco drnčej, ty Španělové, zlatá holandština. Tak si jdu vymuzejnit mozek do Del Prado. Spíš než Titian mě zaujme blbec v ňúbalanskách. S otevřenou pusou tam čučí na Rubense, v ruce pádlo, co mu do ucha šeptá kdo to byl, ten Paul Peter. Kdyby aspoň tu pusu zavřel. Venku obrovský domy a ještě větší stoproudý ulice a největší portréty mistra Dalího. Nad těma ulicema visej všude, všude si představ balkóny! Na nich nikdo a nic není. Jen kachličky, zdobený zábradlí a slunce svit. Střechy nejsou vidět a nad nima se tyčí megasochy, černý koňský spřežení, jen skočit na protější pětipatrák! A pak je tu ten zvuk semaforu pro pěší, to si člověk připadá jak někde ve Star Wars, pjů pjů pjů pjů pjů... Videohra z devadesátek, takový ty rakety... Slunce tam přes tu výšku domů nesvítí do ulic, v lednu už docela škoda, v červenci asi ne. Šok byl, když jsem si uvědomila, že kdybych dala almužnu ve výši jednoho eura každýmu somráčkovi a beggarovi na Gran Via, tak dojdu dolů k Bance švorc. Fuj. Palác fajn, druhej palác taky fajn, náměstí dobrý, druhý náměstí taky dobrý, plaza, palacio, plaza. Ale žádná Eiffelovka, ani Bridge.

Takže maminko, tatínku, z Madridu se mi nejvíce líbil EL GRAN MASTURBADOR!