Jana založila před osmi lety při studiích na publicistice občanské sdružení SeeMedia. Je režisérkou dokumentů a bývalou novinářkou. Autorkou projektu Napište eKnihu pro začínající autory. Tématy, o kterých píše, točí, přemýšlí a projekty, které realizuje, jsou česko-německé vztahy na hranici, holocaust, totalita a lidská nesnášenlivost kontra tolerance nebo netečnost. Pídí se po tom, proč jsou jedni lidé bohatí a jiní chudí – jak penězi, majetkem, tak duchem. Jejím životním cílem je jednoho dne na tyto otázky najít uspokojivé odpovědi.
Vaše definice módy a stylu?
Móda a styl není jen o oblékání. Je to o tom, jak se chováte, jaké máte charisma a „co z vás tryská“. Je to ve stylu chůze, v hrdém držení těla či zdravém sebevědomí. To je to, co dělá módu a styl. Pak je spousta lidí, kteří mají úžasné oblečení, ale je jim to na nic. A naopak - jednou jsem zabloudila a nedaleko lesajsem uviděla lidi, jak si povídají u plotu jednoho stavení, vystoupila jsem a ptala se na cestu. S překvapením jsem zjistila, že je to jeden můj známý – herec. Měl vytahané tepláky a prostě byl oblečen, jako jste na chatě, když vás nikdo nevidí a vy jste v pohodě. A víte, co? Z jeho charisma a gentlemantského chování mu to neubralo ani kapku. Prostě byl takový, jako když jsem ho naposledy viděla v obleku na plese. Takže… Móda a styl jste VY. Ne, to, co máte na sobě.
Co máte nejraději na své práci?
To, že si můžu jít svou vlastní cestou. I když to není snadné. Jednoduše mám ráda práci, kdy děláte něco, co někomu pomáhá, co (alespoň v to doufám) pomáhá trochu společnosti. Vlastně jsem prostě ráda, že nemrhám svým vyměřeným časem na téhle planetě na cizí nesmysly, ale jen na ty vlastní (smích).
Jak si dobíjíte baterky?
Domácími půtkami s kočkami - snažím se jim vysvětlit, že já jsem pánem domu, a ony na to, že jsem tam jen druhořadá šelma. Ony jsou tak v pohodě. Celý den prospí a pak loví v noci můry. Zbožňuju to, jak mají správně nastavené životní priority. Jo a jejich styl se mi taky líbí. Kočky prostě mají styl. Umí v tom chodit.
Co vás zaručeně potěší?
Když mě někdo zastaví a řekne mi, že si vzpomíná na nějakou mou práci – projekt (a dokonce po pár týdnech si na to ještě vzpomene). A také když ho to nějak ovlivní a vytrhne z každodenní šedi.
Co děláte proti šedi?
Vybírám si, co do svého života pustím a co ne, šeď má vstup zakázán. Například: Nekoukám na televizi, abych nebyla obtěžována některými komerčními velice špatně řemeslně i scénáristicky odfláknutými nemastnými, neslanými (prostě ´šedivými´) sra…..i (pardon za to slovo, byť necelé), které se nějak poslední léta rojí na úkor kvalitních filmů víc než by bylo zdrávo. Čili si pak vybírám na webu filmy a pořady, které chci vidět a velice to filtruji. Teď jsem proti šedi podnikla to, že jsem jela do Jihlavy na Festival dokumentárních filmů, a tady žádná šeď fakt nebyla. Prostě: ŠEĎ SI DO ŽIVOTA NEPOUŠTÍM! Zásadně. Nikdy! Barvy ano. Vždycky! :-)
http://medialnicentrum.cz/