Rozhovor s básnířkou Renatou Bulvovou

Renata Bulvová vystudovala herectví na konzervatoři Jaroslava Ježka a na DAMU, kde absolvovala obor autorské tvorby, herectví a pedagogiky u profesora Ivana Vyskočila.Neměla ale příliš velké ambice hrát. Rozhodla se věnovat „lidem z davu“ a otevírat v nich jejich skryté umělecké vlohy, kreativitu a jejich vlastní tvorbu.
Renata se během své vlastní životní cesty stala básnířkou. Založila Školu rétoriky, kde se věnuje lektorské činnosti. Vydala též prozaickou sbírku O Chlupaté Bertě a jiné povídky (pod jménem Renata Bulva, Dauphin/Protis, Praha 2007) a básnickou sbírku Nebude válek (Novela bohemica, Praha 2012). Na podzim chystá další sbírku Z jednoho bodu.

S kým nebo s čím si nejraději hraješ?
Spíš s čím zrovna aktuálně. Nyní si hraji s postavou pana Boudy. Je to chlapík, o kterém jsem v době jeho vzniku (což bylo před 16 lety) psala historky. Usnul a znovu se probral. Nebo mě spíše na něj upozornil kamarád, když jsem mu ho (je) ukázala. Říkal, že je to postava, která stále žije mezi námi a má nám rozhodně co říct. Pan Bouda je pozoruhodný svou fádností. Neznám nudnějšího člověka. Je prost všech poťouchlostí, potměšilostí, závisti, ale i kreativity. Je to chlapík, který vleze klidně do objektivu a tam stojí. Zdá se, že když jde po schodech, sleduje pouze levou a pravou nohu, jak se střídají. Nahoře si rozepne knoflík u košile. Jeho veřejné oživení plánuji na  20. června v knihkupectví U stepního vlka na Praze 2.  

Co je na herectví krásné?
Herectví mě dovedlo k autorství. K psaní vlastních dramatických situací, kabaretních výstupů a tím i povídek.

Co Tě na herectví štve? A proč?
Podmínkou každé herecké profese je vysoká míra exhibicionismu. Je to nutnost, vlastnost, u které ale být nemusím. Přijde mi navíc, že tím trpí čím dál tím víc lidí, kteří však nemají ten talent. Chápu to, je tam ta potřeba pozornosti, potřeba těch „lajků“.

Oblíbený herec nebo herečka?
Jestli spíše můžu říct, jaká postava mě baví. Je to Pan Tau. Je to úžasný charakter. Ochránce dětí a dětské imaginace. Je tvořitel, ale nejlepší na něm je, že o tom nemluví, on to prostě rovnou dělá. Samozřejmě, že mu k tomu pomáhají triky: deštník, buřinka, ale i jeho osobité kouzlo. Jedná se o český produkt, skládám hold jeho géniu. Skládám hold Ottu Šimánkovi, pana Tau nepředstíral.

Co máš nejraději na své práci? A proč?
Pracuji s lidmi, učím je mluvit, vystupovat. Nejhezčí je, když pocítí důvěru, že můžou… že si zkrátka můžou dovolit být takoví, jací jsou. Mám čest poznávat  lidi z jejich kladných a záporných stránek. Mám možnost jim ukázat, jak mohou sami se sebou pracovat, jak si sami sebe uvědomovat a jak se přijmout a rozvíjet (kultivovat se) dál…

Co tě zaručeně potěší?
Živé oči.

Tvůj tip, co dělat proti šedi:
Nebát se nudy. Nuda je důležitou součástí, předscéna jakékoliv kreativní činnosti. Dokázat se nudit, ale ne tak, že si vezmu k tomu facebook nebo noviny. Ale nudit se v křesle a dívat se do blba. To je totiž velmi důležité pro rozvoj lidstva a jeho potenciálu. 
 
http://skolaretoriky.cz/