Již pětatřicet let patří v České, respektive v Československé, televizi nedělní ráno dětem. V lednu 1981 byl totiž odvysílán první díl Studia Kamarád, který zahájil tradici, jež dnes představuje přes pět tisíc hodin dětského nedělního programu a jejíž součástí jsou ikonické loutky a kulisy vycházející z návrhů Stanislava Holého. Pořad, který se ve vysílání objevoval pod různými jmény i po revoluci, se ke svému původnímu názvu vrátil před pěti lety. Diváci si jej nyní mohou v premiéře naladit každou neděli od 7:30 na ČT :D a ČT2. I dnes patří mezi nejoblíbenější dětské pořady České televize.
Výtvarná podoba pořadu na počátku vycházela, a i nyní vychází, z návrhů Stanislava Holého. Na postupných úpravách studia či nových prvcích se dnes podílejí Marie Holá a její syn. Ten stojí také za loutkami, které se v pořadu objevují. Postavy Jů a Hele si svou televizní premiéru odbyly již 19. října 1980 ve Studiu A, v pilotním díle, který Československá televize zařadila do programu ještě před prvním vysíláním Studia Kamarád. K jejich popularitě přispěly nepochybně také charakteristické hlasy herců Jiřího Lábuse a Oty Jiráka.
„Samozřejmě se za ty desítky let postupně změnil jazyk, styl humoru, způsob vyprávění příběhů a vůbec komunikace s dětmi. Proměnila se také funkce tohoto pořadu. Dříve byl kladen důraz zejména na vzdělávání či publicistiku, se zrodem Déčka ale tuto funkci převzaly a rozvíjejí i jiné formáty,“ říká manažer vývoje dětské tvorby České televize Luděk Horký.
Rozhovor
Ota Jirák: Huba se mi sama zkřivila a mluva Heleho byla na světě
Ota Jirák, dabingový herec, komik a bavič, je mimo jiné velkým i malým divákům dobře znám jako představitel hlasu dětské televizní postavičky Hele z pořadu Studio Kamarád.
Čekal jste, že se z Jů a Hele stane takový fenomén?
Rozhodně ne, ani ve snu by nás tehdy nenapadlo, že nám to vydrží takhle dlouho. Navíc postavy Jů a Hele
byly několikrát z obrazovky staženy, ale nikdy ta pauza netrvala moc dlouho, diváci si je vždy vyžádali zpět.
Jak jste hledal polohu hlasu pro postavu Hele?
Přišlo to samo. Okamžitě, jakmile jsem poprvé uviděl loutku skvělého výtvarníka Standy Holého, se mi huba sama zkřivila a mluva Heleho byla na světě.
Ten hlas je opravdu nezaměnitelný. Používáte jej někdy i v běžném životě?
Často se mi to stává, když potkávám rodiče s malými dětmi a oni po mě pokukují. To pak stačí jen říct jako Hele „Ahoj kamarádi, máme vás rádi“, a i ti malí hned vědí a vědí i ti velcí.
Co byste popřál Jů a Hele do dalších let?
Především bych jim popřál dobré autory. No a nám s Jirkou, aby nám hlasy i těla ještě dlouho vydržely.