Krotký Bob Mould a jeho nové album Patch the Sky

Pamatuje někdo na ostré hochy z Hüsker Dü nebo kapelu Sugar z devadesátých let? První hráli trochu jako Dead Kennedys na pódiu s R.E.M. a Dinosaur Jr. dohromady, což zní poněkud bláznivě, ale z dnešního pohledu to bylo pěkně stylotvorné, protože následně v devadesátých letech podobně chtěla znít každá druhá americká středoškolská kapela (co třeba Sum 41?). No a jako důkaz slouží to, že “dinosauři” si Boba pozvali na svůj výroční koncert /VIDEO/.
Sugar styl posunuli do kompaktnější a čistější podoby, z ostrého postpunku se stala prostě lehce alternativní vypalovačka, která tehdy rezonovala s probíhající vlnou grunge muziky.
 
Přestože protagonisté obou kapel včetně jejich songwritera, kytaristy i zpěváka Boba Moulda jsou Američané a jejich muzika svůj původ nezapře, jejich alba dělala více rozruchu v žebříčcích prodejnosti v UK.
 
Bob Mould od těch osmdesátek nijak ze své hudební cesty neuhnul. V jeho tvorbě je zjevná kontinuita, ačkoliv v druhé půlce devadesátých let hodně koketoval s elektronikou, chvilku to bylo trochu měkčí a pak zase ne moc. Musely to být vůbec dost divoké mejdany, Hüsker Dü jako opravdová punková skupina skončili tak nějak z důvodů “drogy a chlast” a v období Sugar se ten, dnes bychom řekli “hustý týpek”, vytasil s prohlášením, že je vlastně gay a mimochodem se věnuje wrestlingu.

Dnes se zdá být Bob Mould krotký jako beránek. Přijal image hodného strejdy od vedle, který vždycky babičkám přes přechod pomůže. A zjevně - přes pěknou řádku sólovek - se muzikou dobře baví. Mě v roce 2012 hodně zaujala deska Silver Age, pro svou skvělou dynamiku, dar jakoby dětsky nekomplikované zábavy, plné energie, šlapající dopředu víc, než byste od padesátníka čekali. Napadá mne, že by se hodila do stejného regálku třeba s Foo Fighters. Právě vydaná Patch the Sky je tomu hodně podobná, ačkoliv myslím, že trochu zvolněná. Napadá mě prostě: kluci se zas baví, i když zešednou a zpupkovatí.