Recenze: Koncert Dinosaur Jr.

Noisové léčení s Dinosaur Jr.
 
 
Někteří klasici se rodí takřka přes noc, jiní z houževnatosti. Což je příklad Dinosaur Jr., skupiny existující s dlouhou pauzou už více než 30 let. Byli snad všude a tak nenápadně, alternativně u všeho. Získali respekt a stali se vzorem, stáli u zrodu noise a výrazně ovlivnili grunge. Jejich desky bývají řazeny do „povinné literatury“ rocku.
 
Vývoj skupiny nebyl nijak jednoduchý: J Mascis je solitér na podiu i mimo něj, publikum jakoby pro něj neexistovalo. Rád se soustředí pouze na kytaru a vydává u toho typicky naříkavé, poměrně nemelodické zvuky. Nicméně mnohé zdroje jej řadí mezi nejlepší kytaristy všech dob: každopádně tak jako hlas, i jeho kytarová sóla jsou nezaměnitelná. V prvním desetiletí kariéry tvořil ducha hudby Dinosaur Jr. třeskutý souboj jeho ega s baskytaristou Lou Barlowem, což vedlo nakonec k rozkolu a odchodu Barlowa i bubeníka ze skupiny. Murphovu rytmiku nelze upozaďovat, jeho urputný fyzický styl dává muzice tria hardcorový náboj. Nové složení a přílišná dominance Mascise v devadesátých letech v důsledku znamenalo úpadek invence - a na dlouhou dobu pak konec.
Pánové však dospěli, lehce zmoudřeli a reinkarnace původní sestavy nepředvádí jen tak nějakou vzpomínku na staré dobré časy, ale produkuje nové výborné desky, které za klasickými alby z konce osmdesátých let rozhodně nezaostávají.
 
Jednoduchá stage typická pro basement session. Aparatura značky Marshall. Zvuk se ladí tak, že zpěvák, kytarista, frontman posouvá bedny na pódiu, hledá vhodný úhel a staví se před ně v přesném úhlu. Je to hodně nahlas, rád se koupe ve vlastní zvukové stěně.
V publiku generační mix, většina čtyřicátníci. Hodně známých tváří. Všichni si to užívají, podupávají s úsměvy ve tvářích, vesměs jako by šlo o jazzový koncertík a ne o tvrdou muziku: tvrdší, než se by se mohlo z desek zdát. Někdy sklouzne typický sound do hardcore, jindy, především k závěru, do velkých psychadelických ploch. Na trio velmi komplexní zvuk.
 
Měl jsem Dinosaury rád v dobách, kdy byli skutečnou alternativou, s výjimkami mimo žebříčky a  titulní strany a s překvapením jsem zjistil, že tahle muzika nemá tendenci stárnout. V Lucerna music baru jsem slyšel průřez jejich tvorbou, několik výborných nových věcí z letošního připravovaného 11. alba a na závěr velmi psychedelické dlouhé verze známých pecek včetně cureovské Just Like Heaven.
 
Už dlouho mi po koncertě tolik nehvízdalo v hlavě. Zvuková stěna byla nekompromisní. Zároveň jsem měl celou dobu intenzivní pocit léčivé energie, která mnou procházela. A fascinace, jak čerstvě i ostře Dinosauři zní.
 
Lucerna music bar, 9.6.2016