Právě probíhá výstava Džas bare dromeha: Jdeme dlouhou cestou

Nevan Contempo uvedl výstavní projekt Laďi Gažiové Džas bare dromeha (Jdeme dlouhou cestou), jehož ohnisko tvoří umělecké sbírky a dokumentační archiv Muzea romské kultury. Umělecké interpretace institucionálních sbírek se v poslední dekádě staly nejen v lokálním kontextu poměrně frekventovanou uměleckou praxí, kategorií až disciplínou.

Historické kořeny sahají hluboko do heroických časů konceptuálního umění, jsou spojeny s nastolením diskurzu institucionální kritiky a jmény jako Marcel Broodthaers nebo Hans Haacke. Je evidentní, že v průběhu času si samotné umělecké instituce dokázaly radikální kritiku svého mocenského fungovaní přivlastnit, zakomponovat do svých strategií, dokonce ji iniciovat ve formě institucionální „sebekritiky“, a tím jí ve výsledku neutralizovat. Zmínit na úvod tyto mentální mantinely a potenciální rizika projektu Laďi Gažiové je nejen poctivé, ale snad také produktivní.
 
Romské umění, či přesněji umění vytvářené Romy, je a priory zatížené mnoha předsudky, a je jedno jestli jim ve výsledku dáváme pozitivní či negativní konotace. Při použití uměnovědných kategorií se dá vpasovat do škatulky Art Brut, tedy k projevům, které vytváří akademickým školením nezatížení/nezkažení jednotlivci. Art Brut má své obdivovatele, sběratele i teoretiky. Často bývá zdůrazňován kontrast jeho spontánní kreativity vůči spekulativnosti současného umění. Na druhou stranu nelze přehlédnout jistý rys shovívavé nadřazenosti, která je s obdivem k projevům Art Brut většinově spojená. Dlouhodobě těžit z „popularity“ značky Art Brut pro romské umění se jeví jako problematické, pokud ne přímo kontraproduktivní, a to především z perspektivy budoucnosti.
 
Způsob, kterým Laďa Gažiová k prezentaci sbírkovým fondům Muzea romské kultury přistoupila, se právě tyto stereotypy snaží narušit. Za prvé chronologickým, byť volným, řazením artefaktů vrací do hry důležitý rozměr času, který je pro zvykovou recepci umění zásadní, zatímco pro Art Brut je charakteristické bezčasí. Zdůrazňuje formální, stylové momenty tvorby, které mají filiace k „obecným“ dějinám uměním, a to opět v kontrastu k Art Brut, fungujícímu zcela mimo tyto kategorie. V neposlední řadě dohledává a zdůrazňuje vazby uměleckých děl ke konkrétním společensko-emancipačním událostem a fenoménům v historii Romů, prostřednictvím odkazům k archivním materiálům. Opět pro Art Brut je typické uzavírat se do vlastního, niterného světa. Historický čas, formální proměny a angažovaný obsah tvoří trojici vektorů, která v interpretaci Laďi Gažiové rozbijí dosavadní monolit artbrutovské selanky. Na možnou námitku, že takto činní s velkou dávkou licence a „násilí“ na vystavených dílech, má oprávněnost pouze do chvíle, než si připustíme, že velmi analogickým procesem byly v průběhu posledních dvě stě let zkonstruovány dějiny, a to nejen umění většiny evropských národů.
 
Výstava vznikla díky spolupráci a zápůjčkám Muzea romské kultury, Moravské galerie a FFUK.
Výstava je podpořena grantem Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kulrury ČR.

Výstava potrvá do 3.12.2016