Museum Kampa uctí památku sochaře Aleše Veselého

 
 
2. 2. – 28. 2. 2016
 
 
Připomenutí osobnosti a tvorby významného českého sochaře Aleše Veselého, který zemřel v prosinci loňského roku, je hlavním poselstvím připravované vzpomínkové výstavy „Bez začátku, bez konce / Pocta Aleši Veselému” v Museu Kampa. Výstava prezentuje autorovu tvorbou, kterou je zastoupený ve sbírkách Musea Kampa, doplní ji několik děl ze soukromých sbírek a soubor čtyř objektů z roku 2012, které vznikly na sympoziu v Mikulově a které dosud nebyly v Praze vystavené.
 
Aktuálně připravovaná výstava, jež je poctou Aleši Veselému (1935–2015), přední osobnosti generace 60. let a významému tvůrci evropského moderního umění, se názvem připojuje k sérii přehlídek, které umělec připravil na podzim loňského roku u příležitosti svých 80. narozenin. Ve zkratce předkládá díla, jež patří k podstatným a jsou schopna přiblížit některé tematické okruhy jeho osobité, myšlenkově koncentrované a významově vnitřně provázané tvorby, a kterými zasahoval téměř do všech výtvarných médií. Jednoho se však od začátku střežil, a to estetičnosti, formálnosti a prvoplánovosti. Ve svém rozsáhlém díle se řídil citem a intuicí, pro svá sdělení vždy hledal ten nejadekvátnější způsob vyjádření. Možnosti nacházel v sémantičnosti zašlých a lidskou aktivitou poznamenaných předmětech, v syrovosti přírodních hmot a ve střetu vyhraněných kontrastů. Věděl, že bez subjektivního zaujetí se nelze dotýkat podstatného a univerzálního. Cíleně se proto nořil do hloubek dějinné paměti – ke kořenům naší civilizace a k archetypům.
 
Zvolený výběr prací, zahrnující časový úsek od 60. let po současnost, čerpá z bohatého fondu Musea Kampa a jen sporadicky ho obohacuje o několik děl ze soukromí, z Oblastní galerie Liberec a z majetku města Mikulova. Setkáváme se zde s asamblážemi a objekty z 60. – 80. let, s unikátní sérií slepotisků z poloviny 60. let, s kresbami a studiemi soch i s rozměrnými, expresivně ztvárněnými „kresbomalbami“ z poloviny 80. let. K současnosti pak přivádí soubor zvolených prací, v Praze dosud nevystavený projekt čtyř objektů q. ein sof, který Aleš Veselý vytvořil v roce 2012 na sympoziu v Mikulově. Prostřednictvím zrcadlového účinku nerezových ploch vstupujeme jejich seskupením do víru nekonečně se měnících prostorových záměn, distancí a možných dotyků a uvědomujeme si myšlenkový záměr, jímž se umělec v poslední době intenzivně zabýval. Týkal se vztahu člověka k univerzu – k jeho řádu, nezměřitenosti a neuchopitelnosti.
Hloubavost filosoficky zaměřeného Veselého umění přibližují návštěvníkovi umělcovy úvahy, které neodmyslitelně patří k jeho tvorbě. Zvolené jsou ty výňatky, které se k dílům vztahují a které tematicky rozvrženou výstavu výrazně obohacují.
Text: Mahulena Nešlehová
 
 
 
Výstavu připravila Mahulena Nešlehová z Ústavu dějin umění AV ČR a asistentka Aleše Veselého Alena Bartková.
 
 
 
Kampa-Nadace Jana a Medy Mládkových
U Sovových mlýnů 2, 118 00 Praha 1
tel.: 257 286 144
Otevřeno denně od 10 do 18 hodin
www.museumkampa.cz
 
 
Generální partner Musea Kampa: Vítkovice – Machinery Group
Hlavní partner Musea Kampa: Renomia, UnicreditBank, ČSOB
Partneři Musea Kampa:  Hlavní město Praha, Městská část Praha 1
Mediální partneři Musea Kampa: BigBoard, Impuls Radio
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Aleš Veselý  (1935 – 2015)
1935 narozen 3. února v Čáslavi 
1952-1958  studuje na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Vladimíra Silovského
1960 účastní se neveřejných ateliérových výstav Konfrontace I a II; spolu s Janem Koblasou a Jiřím Valentou se stává přední osobností nastupující generace; věnuje se objektovému umění, asamblážím a grafice
1963 první samostatná výstava Stigmatických objektů v Alšově síni v Praze
1965 na IV. Bienále mladých v Paříži získává Cenu kritiky za sochu Židle Usurpátor
1967 začíná svařovat, vzniká monumentální socha Kaddish (1968), za niž dostává v roce 1969 Cenu Matyáše Brauna; poznanou svobodu velkých dimenzí již neopustí
1970–1989 v době tzv. normalizace, kdy se stává nežádoucím umělcem, proměňuje usedlost s pozemkem ve Středoklukách u Prahy v ateliér a v prezentaci svých děl; hojně kreslí, zabývá se sochařskými projekty, asamblážemi, expresivními „kresbomalbami“ a instalacemi 
1979 městském parku v Bochumu vytváří soubor tří monumentálních železných soch Iron Report
1980 před školou Ed. Sprangera v německém Hammu realizuje ze svařované nerez oceli sochu Ten – Onen
1986 International Sculpture Center ve Washingtonu mu uděluje tříměsíční stipendium 
1988 v Olympijském parku v Soulu instaluje sochu Testimony (1968)
1990-2006 jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde do roku 2006 vede ateliér Monumentální tvorby
1993  Arts Link Fellowship ve Philadelphii
1994 John David Mooney Foundation v Chicagu mu uděluje The Chicago Prize; v Tokiu realizuje z nerez ocel a dioritu Doublebench; stává se mezinárodně uznávanou osobností
1995 pracovní grant Pollock-Krasner Foundation; v Památníku Terezín instaluje sochu Magen David
1996 město Vernay v Nizozemí získává sochu Memento (1968 )
1999  v sochařském parku ve Wijk aan Zee v Nizozemí realizuje monumentální sochu Messenger
1998-2001 v Europos Parkas v litevském Vilniusu vzniká Chamber of Light
2010 do kampusu brněnské Masarykovy Univerzity umisťuje sochu Distance a Dotyky; intenzivně se zabývá tzv. zrcadlovými sochami
2012 začíná pedagogicky působit na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
2015 v Praze před nádražím Bubny realizuje monumentální Bránu nenávratna; před areál krematoria v Terezíně vztyčuje majestátní sochu Zákon nezvratnosti