Jak se jí v Turecku?

Fyfy je Češka, která rok žila  s manželem v Turecku, přesněji na východní části středomořského pobřeží.
Jak se v té oblasti jí? Co, kdy, jak se požívá? Zážitky jsou to tak zajímavé, že je s vámi musíme sdílet. užijte si sérii šťavnatých a bezprostředních dojmů .
 
Jídlo hodně záleží na sociální vrstvě a taky na tom, jak funguje rodina, kolik má kdo práce a tak.
 
JE TO V RODINĚ
Obecně platí, že Turek skoro bez rozdílu má žebříček hodnot nastavenej tak, že na prvním místě je rodina (tím se myslí velká spousta lidí příbuznejch i spřízněnejch nějak postupem času různejma pratelskejma vazbama), pak jídlo, pak dlouho nic, a pak teprve nějaká kariéra, náboženství, respekt a tyhle věci.
Ve většině rodin na jihu, kde jsme žili, je nějaká ženská v produktivním věku doma (stará se o děti, případně nemohoucí příbuzný a vaří) -  v Turecku teda taky hodně vařej chlapi, není to považovaný za nemužnou činnost.
Pokud je v rodině přítomna tahle osoba, vaří se hodně tradičně, péče se vlastní chleba, vyráběj se snídaně, jejichž příprava sďobne dvě hodiny. Chlapi a děti jezdej domů na oběd a večeře se taky neodbejvá. Když je čas, ve volný dny se jezdí grilovat do přírody, což je brutal akce, kterou by Čech logisticky nezvlád.
 
MÁLO MASA
Chudý Turci nejedí moc maso (je drahé) když už, tak kuře nebo rybu (na jihu jsou ryby kupodivu dost opomíjený jídlo, který je pro chudý a pro ruský turisty). Přes den slupnou nejakej simit (pečivo podobný loupáku, většinou posypaný sezamovým semínkem) a pijou hektolitry slazenyýho černýho čaje. 
Bohatší Turci jedí krom rozsáhlých snídani (hledej heslo kahvalti) převážně grilovaný jehněčí a hovězí s hromadama salátu.
Ti opravdu bohatí Turci z Istanbulu žerou suši od japonských šéfkuchařů a takovýhle věci.
 
KDE NAJDEME MÍSTNÍ KUCHYNI
Pokud chceš v Turecku okusit víceméně tradiční kuchyni, zajdi na místa, která se jmenují lokanta. Většinou jsou to bufáče, kde mají 2 až 20 jídel, jako jsou všelijaký plněný papriky, musaky (trochu zjednodušená verze ty řecký), zapečený lilky s jehněčím, güveçe a dušenou zeleninu na hromadu způsobů. A samozřejmě tuny salátu a nějaký ty cukrovinky, baklavou počínaje a pudinkama na tisíc způsobů konce.
 
KDY SE JÍ
Pokud jde o denní dobu, kdy se jí, ta je naprosto poplatná tomu, kdy se děti vracej že školy na oběd a kdy chlapi choděj z práce. Turci moc práci od soukromí neoddělujou a trávěj v ní hodně času (většinou pracujou i v sobotu, spousta lidí chodí do práce každej den). 
Někdo si nechává jídlo vozit do práce (ať už z nejbližší hospody nebo od ženy), hodně lidí jezdí na obědy domů (zvlášť v rodinách, kde už se doma dělaj obědy pro děti - školní jídelny moc nefrčej). Na večeři se většinou lidí trousej, jak kdo přijde z práce, takže se dělá něco, co se dá ohřát. 
 
V neděli, kdy má část Turků volno (typicky zaměstnanci státu a velkých firem), se dlouho spí, pak se udělá kahvalti (což znamená před kávou - v Turecku je nemyslitelný, že bys do sebe naklopil pulitr kafe nalačno), pak se hodku dvě kahvalti tráví, a pak se Turci seberou a jedou grilovat někam do lesa nebo do parku. Na obojí se zvou hosté - jak na grilovacku, tak na snídani.
 
HOST DO DOMU
Pro stravování v turecký rodině, jsi-li host, platí v zásadě dvě pravidla. Pokud to okolností umožňují, čeká se, že přineseš nějakej zákusek - stačí ho koupit v nejbližší cukrárně. Naprosto povinný je ovšem dojídat. Pokud nechceš prasknout, musíš to utnout už ve fázi nakládání na talíř!
-
foto Miguel Olaya

 cc by SA 2.0