Isabelle Reichner: Côte

La pensée du l’intérieur
Podle Foucaulta se naše já, subjektivita, nebo osobnost vzpírá jednoznačným hranicím a rolím; ve skutečnosti se drobí, rozkládá, nebo naopak rozpíná. Subjekt, či autora, nedefinuje pouze jeho přítomnost, ale také prostor, ve kterém se nachází; samotná možnost být, nebo psát.
Foucault tak mluví o “myšlení vnějšku” (La pensée du dehors). To podle něj spočívá v řeči; v aktivitě, která vytváří náš svět a která určuje naši budoucnost. Ale stejná řeč je také nostalgií po věcech, ke kterým odkazuje. Reprezentuje tyto předměty a proto je jejich nepřítomností (v tomto ohledu se básník Stéphane Mallarmé setkává se současným filosofem Timothy Mortonem). Tedy mluvíme a existujeme, abychom získávali a přetvářeli prostor vnějšku, který se postupně zvnitřňuje, stává se interiérem.
Snaha zvnitřňovat svět, orientovat se v něm a vztahovat k jeho hodnotám, se nutně převrací v rozšiřování a vepisování nás samotných do míst a věcí v našem okolí. Spolu s tím, jak se pohybujeme a zabydlujeme v prostoru, překračujeme náš mentální prostor a realizujeme se v okolí; přecházíme k myšlení vnějšku.
 
Isabelle Richner se zabývá právě těmito složitými procesy zvnitřnění vnějšku. Její díla se věnují utváření, odlišení a rozehrání interiérů, chápaných jako zprostředkovávání mezi námi samými a prostorem. Vyvíjí vlastní rytmus pozornosti a absence, díky kterým se můžeme naladit na její instalaci, spíše než ji poznávat.
 
Côte du l’intérieur
Obvykle se zajímáme o skutečné a přítomné věci. Mají význam a jsou podstatné, až když jsou zde. Přitom mi sami se orientujeme spíše skrze absenci. Chceme a toužíme po tom, co nemáme. Právě to nás pohání kupředu, získávat věci a zkušenosti, zaplňovat mezeru, které říkáme já.
I umělci se většinou zabývali přítomností (objektů a lidí). Isabelle Richner se ale naopak věnuje absenci, prázdnu a mnohoznačnosti věcí, míst i pocitů. V rámci série VOIP (Voice over / Interior Protocol) prezentuje fotografie vytvořené během komunikace přes Skype v momentech, kdy opustila prostor snímaný kamerou počítače.
Vyhýbá se dokumentární formě i (post)internetové estetice, aby se soustředila na nepřítomnost osob uvnitř interiéru. Ten již není určen zdmi, dveřmi nebo architekturou oddělujícím jednotlivá místa. Tvoří souhru určitě přítomnosti a absence. Jsem zde, vepsán a přitahován do tohoto konkrétního místa, a přeci tam nejsem. Když mluvím přes Skype, ten druhý je se mnou, a přeci tu není.
Interiéry, místa, která obýváme, jsou odlišná a specifická nejen díky jejich oddělení v prostoru, či dokonce nejenom díky naší přítomnosti, ale hlavně skrze předměty, které vytváří a rozprostírají osobní, intimní prostor. V dalším projektu Isabelle Richner buduje abstraktní interiér složený z různých objektů. Tyto předměty zbavené jednoznačného významu svádí naší pozornost a uvádí prázdný prostor do pohybu.
 
Côteve francouzštině znamená pobřeží, okraj, ale také žebro. Odděluje pevninu od moře, rozlišuje jedno místo od druhého, a přesto je součástí těchto prostorů a dokonce i našeho těla. Můžeme vůbec místa, která obýváme, oddělit od nás samých? Intimita není jen tím co odlišuje, chrání a upřednostňuje to, co je soukromé; zároveň rozšiřuje naše já a váže nás k věcem a místům, bez kterých bychom nebyli sami sebou.
Práce Isabelle Richner se mohou zdát abstraktní, konceptuální, snad i minimalistické, ale na druhé straně nás vedou do velmi intimního, vnitřního prostoru. Tento interiér již není jen reálným místem, ale spíše prostorem, ve kterém zakoušíme určitou blízkost; jako by intimita nebyla v nás, ale v samotném prostoru.

(Kurátorský text)

--------------

Výstava švýcarské umělkyně je představena v Praze v rámci mezinárodního projektu Contain[era], jehož hlavní premisou bylo pracovat s nezměněnou vizuální informací v rozdílném prostředí. Původní koncepce projektu – transfer informací – sdělení, v podobě výstav, přenášených v kontejnerech a postupně představených v osmi evropských metropolích, kopíruje tak model internetové síti v materializované podobě, prochází v jeho závěrečné části metamorfózou.

Zúčastnění kurátoři se jali rozvinout koncept projektu dále a skrze výstavy zahraničních umělců, nejen reflektovat skutečné, ale problematizovat jej a navodit východiska. V daném případě jde o zdůraznění faktu, že informace je neoddělitelná od jejího objektu či afektu. 

„Ve chvíli, kdy máme přístup v podstatě ke všem možným a bohužel i nemožným informacím, a virtuální svět se stal aktivním činitelem našich životů, je důležité se s tímto proudem naučit pracovat a vytvářet si svůj individuální kognitivní prostor,“ jak poznamenává kreativní ředitelka projektu Contain[era] Alexandra Karpukhina.
 
 
 
Isabelle Richner: Côte 
Galerie NoD
18.2. - 28.2. 2016
Vernisáž: 18.2., 19:00
Kurátor: Václav Janoščík
 
Facebooková událost zde.