Soumrak v říši slevových karet (Knižní projekt na Hithitu)

Na www.hithit.cz se objevil nový projekt, zas jednou knižní. Novela Soumrak v říši slevových karet.
Autor David Hájek ji představuje takto:
 
Na podzim tomu budou dva roky, kdy mi vyšla první knížka Cestou do pekla chci potkat anděla. Setkala se s vřelým přijetím, což mě potěšilo, neboť jsem původně čekal, že se zalíbí pouze několika podivínům. Z internetových fór se mi doneslo (no dobře, sebestředně jsem na ně lezl), že se o ní diskutuje i na vysloveně ženských serverech.
Tehdy jsem si uvědomil, že v dnešní době hodně čtenářů potěší prachobyčejný humor na základě uvěřitelného příběhu, kniha pro pobavení a odreagování, která možná není úplně hloupá, ale rozhodně se neřadí do kategorie Umění (tedy žádné existenciální drama šest let psychicky týrané vozíčkářky, která přes půl románu vede vnitřní depresivní monology - TOHLE nejspíš čtou ti opravdoví podivíni).
Mým cílem bylo pobavit, trochu rozveselit a trochu dojmout každého, kdo o to stojí, každého, koho zajímá láska, odcizení, squaty, praktiky hypermarketů, smysl života, vesmíru a vůbec (a taky bych chtěl dobýt svou knihou diskuzní fóra na serveru Mimibazar).
Smyslem akce je vydat knížku v dobré kvalitě, což může znít jako samozřejmost, ale můj původní vydavatel to viděl očividně trochu jinak. Svým předplacením k tomu můžete přispět i vy, drazí čtenáři.
P.S.: Je mi naprosto jasné, že jakékoli rozhodování vždycky ulehčí malá ochutnávka (jen se optejte těch brigádnic sjetých energy drinkama, které v uličkách hypermarketů šermujou jednohubkama s nejnovějším taveným sýrem). Já vám nabídnu dvě kratší, fikaně uvozující děj, abyste chtěli vědět, jak je to dál!
1. Často se sám sebe ptám, jak je možné, že lidstvo vyhazuje miliardy dolarů, eur, korun a jiných měn na to, aby dopravilo okolečkovanou popelnici na Měsíc, stvořilo kafe bez kofeinu a podobné blbosti, ale nikoho zatím nenapadlo vymyslet podle mého názoru geniální a přitom technicky určitě jednoduchou věc: malý senzor, který by byl umístěný na mobilu a notebooku. V případě, že by v dechu uživatele detekoval alkohol – řekněme jedno promile a víc – automaticky by zablokoval volání, esemesky, email, Facebook a Twitter.
Odpadly by strašné ranní situace, kdy voláte kamarádce, abyste ji ujistili, že to byla v noci jen taková sranda a ve skutečnosti ji nechcete „opíchat na koberci, až by viděla všechny svatý“ (lžete). Voláte kamarádovi, abyste ho ubezpečil, že si o něm nemyslíte, že je kurva lakomá, nenažraná, a že víte, že ty prachy jste mu měli vrátit už na jaře. A ať ty esemesky smaže a zapomene na ně. Voláte mámě, že to byla mýlka, že není stará protivná megera a že ve skutečnosti ji má celá rodina moc ráda. - A taky voláte své bývalé přítelkyni, že rozchod je definitivní a vracet se nehodláte. A že doufáte, že má úroveň a nebude nikde zbytečně vykládat, že jste jí ve tři ráno brečeli do telefonu a nabízeli sňatek. - „Já jsem ti to taky nežrala,“ řekla mi Mirka ráno dosluchátka. „A taky bych na žádnou svatbu nepřistoupila. Na to už to zašlo trochu daleko. Myslela jsem, že jsi s ní šťastnej. Chtěla jsem ti třísknout hovorem, ale doby, kdy byly telefony bakelitový a majznout sluchátkem do vidlice přinášelo skvělej pocit, už jsou bohužel pryč. To trapný stisknutí čudlíku na mobilu ze mě ten vztek rozhodně nevyžene.“ - „Promiň, že jsem v noci volal. Už se to nebude opakovat.“ - „Nevrátila se ti do rána domů, viď?“ - „Nevrátila.“ - „A co jsi čekal? Ta holka je někde úplně jinde, než jsi ty. Ta holka tě ničí. Ta holka..."
2. „Ještě můj dárek, ještě můj dárek!“ chytil Davídek amok a metelil k sobě do pokojíku. Když se o pár vteřin později o překot vracel, pyšně držel igelitku z Lídlu, ve které něco šplouchalo. Zaražená Mirka z ní vytáhla malou zavařovačku, která byla do půlky naplněná technickým lihem, ve kterém se macerovala chcíplá konvalinka. Na boku byl izolepou přilepený papírek se srdíčkem a nápisem „ŠANEL“. „A kurva,“ podotkl Roman znalecky. „To je TAK krásný,“ prohlásila Mirka zničeně. „Můžu si čuchnout?“ zeptal se Roman. Mirka mu dárek beze slova podala, on odšrouboval víčko a opatrně si přivoněl. „No teda,“ obrátil se k Davídkovi. „Zítra tě vezmu za svým velitelem. Hlavně nikomu neprozrazuj složení. Bude to vojenský tajemství.“ „To mi pomáhala vyrobit teta Jitka ve školce,“ hlásil Davídek hrdě. „Ta škodolibá svině,“ mumlala si Eva pro sebe. „Musíš se tím navonět, maminko,“ radil Davídek značně rozpačité Mirce, která si k zavařovačce přičichla taky a já si všiml, že jí na předloktí vyrazila husí kůže. „Jak se to používá?“ chtěl vědět Roman. „Polije se tím hlava?“ Davídek ho utřel pohledem, bleskurychle omočil v zavařovačce prsty a máznul vyjevenou Mirku po tváři a krku. „Moji kámoši v Sýrii z toho budou štěstím bez sebe,“ mínil Roman a šel otevřít okno. „Na něco takovýho čekáme už od dob války v Zálivu. Jestli to hoří stejně pronikavě, jako to smrdí, můžeme vyhlásit válku Číně.“ Mirka se utekla do koupelny opláchnou a když se vrátila, sedla si na gauč a začala rozbalovat balíček od Evy. Roman se posadil taky a okamžitě si zapálil. Eva nad nima zůstala stát a já jsem se přisedl k ostatním.
 
Více info a odkaz na možnost podpořit knihu:
https://www.hithit.com/cs/project/128/soumrak-v-risi-slevovych-karet-novela?variant=b