Recenze: Lidice

9. 6. jde do kin film Lidice. Jaký je, už ví Ondřej Erban.

Hezký český masakr

Tak nám Petr Nikolaev natočil další Báječná léta pod psa. Tentokrát tedy ještě trochu více pod psa než posledně. S o něco větším rozpočtem, zato ale úplně stejným stylem. Ale po pořádku.

Řemeslně ani vypravěčsky Lidice opravdu žádný filmový zázrak nejsou, je to víceméně jenom recyklace všeho za posledních 20 let v českých kinech už stokrát viděného. Což není principielně špatně. Ne každý film musí být neopakovatelný originál. Ale já už těchhle skrznaskrz českých filmů začínám „mít plný kecky.“ 

 Musím se přiznat, že velkou část filmu (než ten se definitivně promění v drama) mě až fascinovalo, z čeho všeho jsou Češi schopni - a ochotni - natočit hořkosladkou komedii. Je otázkou, jestli ještě bude někoho bavit se po všech těch Tmavomodrých světech na ni taky koukat…  

Neuvěřitelná skutečnost

Na druhou stranu ústřední příběh, na kterém je film postaven, to je jiná káva. Pokud skutečnosti, které vedly ke srovnání Lidic se zemí, nejsou jenom filmařskou licencí, pak mrazí v zádech dvojnásob. Banalita, shoda okolností, kdy nevinný trik, jak sbalit holku, skončí až u vyvraždění 128 mužů, 58 žen v koncentračních táborech a zplynování 88 dětí. Těžko hledat slov. Život je asi ještě absurdnější, než jsem si myslel.

Role tragického charizmatického hrdiny byla svěřena komu jinému než Karlu Rodenovi, který by podle všeho takovýto part z fleku odehrál, i kdybyste ho probudili o půlnoci. Jeho výkon je tak nějak standardně dobrý. Zdatně mu ale sekundují i jeho méně známí herečtí kolegové, především Roman Luknár jako četník Vlček.

 Naproti tomu výkony, snad ani nemohu říct herců, v epizodních rolích nepřevyšují úroveň ochotnického divadla. A hudba? Ta je povětšinou dost daleko za hranicí kýče.

Navíc v úvodu nejdříve snímek sráží otravná doslovnost, aby ji v závěru vystřídal její pravý opak. Kdo by příběh Lidic neznal, v některých pasážích by asi dost tápal. Kupříkladu člověka neznalého faktu, že Němci srovnali Lidice se zemí, tak dokonale, aby už nikdo nikdy nepoznal, že tu kdy nějaká vesnice byla, by Rodenův hysterický výlev na „nějakém“ zasněženém poli, asi trochu zmátl.

Je třeba ale říci, že kdo má rád „hezké české filmy“, tak si Lidice asi užije. Umí jak pobavit, tak dojmout až k slzám. (Žádná ironie, myslím to upřímně.) Jsou celkem zajímavé a poučné. On to asi nakonec nebude tak špatný film. Jenom ve mně zkrátka zůstává taková nepříjemná pachuť, že s tak silným tématem jako jsou Lidice, se dalo naložit o něco lépe.