Holandská skupina Clan of Xymox (někdy jen jako Xymox) prošla za svou kariéru pozoruhodnou proměnou od synthpopově - romantické polohy pod křídly 4AD až po temný a gotiky plný darkwave v době milénia. Po více než 3 desítky let existence jakoby vždy měli problém s identitou, jakoby se vždy jen někomu podobali (frontman a později tahoun skupiny Ronny Moornings v osmdesátých letech vizuálně imitoval Roberta Smithe, před nedávnem zněli jako revival Sisters of Mercy). Zároveň se tato měňavost pro ně stala poznávacím znamením. Pro mne bylo rozhodně nejzajímavější období první, s opravdu skvělými singly Muscoviet Mosquito nebo A Day (oba viz Youtube), co patří do zlaté a legendární éry labelu.
Po tom, co Moornings zatlačil kapelu do gotické stylizace, odešli 2 základní členové, kteří své kariéry občas dále propojují: Anka Wolbert a Pieter Nooten.
Anka se věnovala pokud vím produkční činnosti pro vydavatele, co se týče vlastní muziky, jediné její album je velmi příjemné dreampopové Cocoon Time z roku 2006.
To Pieter začal svou sólovou kariéru skvostným společným albem s Michaelem Brookem Sleeps With the Fishes již v roce 1987. Tam někde, možná v ovlivnění Brianem Enem a Danielem Lanois, se zrodila atmosféra, která je Pieterovým znamením dodnes. Nooten je Nooten, svojí vlastní značkou. A ceněnou značkou, i když spíš v “jistých kruzích”, pokud se na věc podíváme z úhlu obecné popularity. Každopádně on je ten, jehož jméno z členů původní sestavy má největší zvuk. Nootenův je ambient, snové až filmové kompozice. Nadčasové skladby s jasnými odkazy na onu dobu počátků. Pieter je přitom skladatel a hráč “laptopový”, vše vyprodukuje s midi klávesami a svým MacBookem. Jeho poslední dílo je opravdu pěkné dvojalbum z roku 2013 pojmenované Haven. Jelikož ho najdete na Spotify, tak není proč váhat s jeho poslechem. A co já vím, něco dalšího se chystá …