Kinotip: ROURA

  
 Výpravný celovečerní dokument Roura renomovaného ruského režiséra Vitalije Manského, který mapuje ve velkolepých obrazech každodenní život podél plynovodu vedoucího ze západosibiřského Ruska do Evropy, přijde 14. ledna do českých kin. Snímek od ruské premiéry v roce 2013 získal řadu cen na mnoha festivalech po celém světě - od Karlových Varů přes Londýn, Lipsko, Amsterdam, Helsinki, New York, Soluň, Toronto až po Záhřeb a Vancouver. Film získal jako jediný dokument ocenění za nejlepší režii na festivalu hraného filmu Kinotavr. Za kamerou snímku stála Alexandra Ivanova, žákyně kameramana Jusova, který snímal filmy Andreje Tarkovského. Díky tomu vznikla vizuálně propracovaná road-movie, která je zároveň zneklidňujícím portrétem legendárního transsibiřského plynovodu, na němž je stále závislá většina Evropy.
 
“Roura není obvyklý dokument, nejedná se o romantickou pohlednici z Tajgy ve stylu ´Život v přírodě´ ani historický film o hrůze Gulagu,” říká na úvod Filip Remunda ze společnosti Hypermarket Film, která je jedním z koproducentů snímku. “Každá epizoda je utvářena silným obrazem nesoucím příběh: vidíme hrdiny ve smutku a radosti, ve všední dny i svátky,” pokračuje. Vitalij Manský se vydal po trase plynovodu Urengoj-Pomary-Užhorod, který od roku 1983 spojuje zásoby zemního plynu západní Sibiře s jeho evropskými spotřebiteli, se snahou zjistit, jak se žije obyčejným lidem v jeho bezprostřední blízkosti. Výlov zamrzlé sibiřské řeky plné mrtvých ryb, svatba v oprýskané panelákové budově v Chabarovsku, pravoslavná mše v odstaveném železničním vagonu, psí bouda z vyřazené pračky či vzývání ideálů komunismu spojené s nespokojeností se současnými poměry a obavami z nejisté budoucnosti výmluvně ilustrují často absurdní všednodennost dnešního Ruska a jeho západních sousedů. 
 
Sám Manský o zkušenosti s filmem říká: „Na cestě podél plynovodu jsem se pokoušel pochopit, proč jsme tak odlišní. Proč to, v čem je Rusovi dobře, znamená pro Němce nebo Čecha smrt. Domnívám se, že jen velmi málo filmařů z Ruska absolvovalo podobnou expedici. Pokud by to udělali, zjistili by patrně, že rozdíl je ukryt už v genetické výbavě.” A na vysvětlenou dodává: “Lidé, kteří ve snaze pohřbít blízkého musejí kopat sekerou hrob v zamrzlé hlíně od sedmé hodiny ranní do pěti do večera, mohou jen stěží nalézt pochopení pro někoho v Čechách, pro nějž pohřeb znamená dvacet minut ve vytopeném krematoriu za doprovodu vznešené „Ave Maria”. “Lidé v mém filmu mají různý vztah k životu i smrti a vůbec k pozemské existenci. Nechci hodnotit, kdo žije líp a kdo hůř, vím jen, že žijeme různě a století trvající spor mezi Zapadniky a Slavjanofily potrvá ještě minimálně dalších sto let,” uzavírá. 
 
“Kritici si na filmu cení zejména precizního řemeslného zpracování ve všech fázích, od režie po zvukový design. Manského metoda navazuje na odkaz Dzigy Vertova. Manský točí bez scénáře, své postavy hledá až během natáčení, nikoho nenutí, aby dělal cokoliv proti svému běžnému dennímu programu. Přesto se ve výsledku jedná o výsostný kinematografický počin,” doplňuje Filip Remunda, který s Vítem Klusákem stojí za koproducentem snímku, společností Hypermarket Film. “Chceme do kin přinášet filmy, na nichž jsme spolupracovali, nebo které považujeme za výjimečné a důležité,” dodávají oba. Vedle Hypermarket Filmu se na vzniku jako další koproducent podílela Česká televize, do českých kin jej uvádí Film Distribution Artcam.
 
Trailer: https://vimeo.com/141880217
 
Námět, scénář, režie: Vitalij Manský  / Producent: Vertov Studio (Rusko) / Koproducenti: Hypermarket Film s. r. o., Česká televize, Saxonia Enterainment (Německo) / Kamera: Alexandra Ivanova / Zvuk: Budylin Andrey / Střih: Pavel Ponomarev / Rok výroby: 2013 / Formát: HD / DCP / Země: Rusko, Česko, Německo / Jazyk: rusky s českými titulky / Stopáž: 120 minut. Film byl podpořen Státním fondem kinematografie.
 
Vitalij Manský se narodil roku 1963 ve Lvově. Jeho první film vznikl v roce 1989 a od té doby jich natočil již více než třicet. Jeho díla byla prezentována na více než čtyřech stovkách mezinárodních filmových festivalů, mezi které se řadí soutěže v Cannes, San Sebastianu, Rotterdamu, Berlíně, Amsterdamu, Moskvě, Oberhausenu, San Francisku, Lokarnu, Mnichově, Torontu, Montrealu, Turíně, Krakově, Riu de Janeiru, Yamagatě, Lisabonu a další. Je nositelem více než padesáti ruských i zahraničních ocenění. Jeho filmy běžely na hlavních televizních kanálech v drtivé většině evropských zemí, včetně ČR, ale také v Japonsku, Austrálii, Číně, Kanadě.
 
artcam.cz/roura/