Zrní: Po jednom pivu je svět šťavňatější

Je jich pět a jsou z Kladna. Jsou nezařaditelní a hrozně fajn. A neumí dělat neosobní záležitosti. Díky Honzovi (zpěv) a Honzovi - Fíšovi (snad mi promine použítí neoblíbené přezdívky) se pro mě stal náš rozhovor také osobní záležitostí. A tak vzniklo voňavé povídání o prázdnotě v duši, pivu, Hrdinovi, Kladně a přátelství.

Před nedávnem jste křtili nové CD v Akropoli. Jaké to bylo?

Honza: Čekali jsme, že si užijeme tu eufórii, ale nakonec to byl hrozný shon a stres. Museli jsme prodávat cédéčka, podepisovat se...

Na nové desce jste pracovali dva roky a najednou jste to měli za sebou. Jak se člověk cítí, když je po všem?

Honza: Člověk cítí prázdno. Hrozně mě to překvapilo a zaskočilo.

Fíša: Téma naší desky bylo velký. Nedávno jsme se o tom bavili, jak je důležité, to téma mít. A teď, ne že bychom úplně tápali, ale...

Honza: Já teda trochu tápu.

Fíša: Ale je to hodně dané i tím, že jsme teď všichni začali chodit do zaměstnání. Pro mě osobně je to hodně vyčerpávající a už nemám v hlavě místo na něco dalšího. Taky kvůli tomu budu teď z práce odcházet.

Jak se ale budeš živit? Vyděláte si vlastně na živobytí jen hudbou?

Honza: Zatím to nejde. Ale bylo by fajn živit se tím aspoň z poloviny. Mít třeba práci jen na poloviční úvazek.

Fíša: Já nepotřebuju mít moc peněz, jen tolik abych přežil. Spíš potřebujeme mít zase to téma.

Takže teď odpočíváte a sbíráte síly na hledání dalšího tématu?

Honza: Není to tak, že bychom odpočívali. Dlouho jsme byli zaměstnaní jen novou deskou a najednou byla hotová. Pak člověk úplně neví, jak začít znova. A, jak už jsme řekli, je to hodně spojené s tou prací, člověk nemá moc síly tvořit něco dalšího. Večer když přijdu z práce, tak mám spíš chuť jen tak vegetit.

Fíša: Když jsme dělali Hrdinu, normální práci jsme většinou neměli. Jen jsme tak přežívali. A to přežívání je hodně ispirativní.

Ta deska je tedy pro vás přelomová dvojím způsobem. Za prvé, tím, že jste vydali svoje první oficiální CD. A za druhé, se vám všem vlastně dost změnil život.

Honza: Je pro nás přelomová po všech stránkách. Je to pro nás zatím největší projekt. První desku (Voní) jsme si vydali sami.

Fíša: Hlavně jsme si za Hrdinou hodně stáli, věřili jsme v něj. Na Voní jsme sebrali všechny písničky, které jsme za x let předtím udělali, a nahráli jsme je. Kdežto Hrdina byl hrozně ucelený tím tématem.

Jak dloho trvaly práce na Hrdinovi?

Honza: Dva roky.

Jak to probíhalo?

Honza: My máme pravidelně soustředění, vždycky na týden. Na jednom takovém soustředění před dvěma lety, jsme se rozhodli, že budeme dělat právě tohle. Vymysleli jsme název a téma. Rozhodli jsme se, že to bude konceptuální deska. Jinak jsme zkoušeli pravidelně čtyřikrát týdně. Vždycky jsme vymysleli nějaký příběh a na základě něho vznikala písnička. Dokonce jsme k desce napsali i knížku.

Fíša: No spíš ty si ji napsal.

Honza: A neustále jsme řešili to téma – odvaha a přechod do dospělosti. Byla to hodně osobní záležitost. Většina z nás během vzniku desky zažívala jakési rozhodovací období.

A umíte vlastně dělat něco, co není osobní?

Honza: To právě nevíme. Teprve se to ukáže. Ale asi nejde dělat neosobní záležitost.

Fíša: Já si taky myslím.

Kouzlo Zrní pro mě tkví v opravdovosti. Nebojíte se, že by se mohlo tohle kouzlo časem vytratit?

Honza: Toho se nebojíme.

Fíša: Hodně lidí se mě ptalo, jestli děláme písničku jen pro to, aby to byla hitovka. Ale tak to není. Myslím si, že pokud má být umění dobrý, tak to takhle nefunguje. Lidi to poznaj.

Kde berete ispiraci? Často mluvíte o tom, že vás inspiruje Kladno.

Fíša: Já myslím, že je to hodně osobní. Mě třeba často inspiruje cesta z hospody domů. Bydlím v části Kladna, kde jsou stromy a skrz ně svítí lapmy, je to skoro kouzelný. Já se vůbec hodně dívám kolem sebe, pozoruju lidi, to mě naplňuje. Vůbec nemusím chodit třeba na výstavy, stačí mi svět kolem mě.

Spousta písniček z vaší nové desky je o tom, že někdo někam jde. To protože pořád v Kladně odněkud někam chodíte?

Honza: Já hodně chodím pěšky.

Fíša: Všichni chodíme často pěšky, je to zdravý. Jinak žijeme dost nezdravě.

Takže alkohol?

Honza: Jo, ale nejsme žádný alkoholici!

A pomáhá vám to při tvorbě?

Honza: Na soustředění se udržujeme v příjemné náladě. Člověk se pak víc odváže.

Fíša: Podle mě hrozně důležitý fenomén jednoho piva. Dáš si venku jednoho lahváče a tak příjemně tě to osvítí.

Honza: Omámí.

Fíša: A když pak pozoruješ věci, je to takové šťavnatější.

Honza: Jenže to první pivo tě nutí dát si další pivo a to už je útlum.

Jste hodně originální po zvukové stránce.

Honza: Pro nás je typické, že si chceme jít vlastní cestou. Souvisí to i s tím, že nechodíme na žádné výstavy a tak. Chceme být sví.

Fíša: Jsme vlastně takový kulturní barbaři. Ale hlavně z toho důvodu, že se nechceme nechat ničím moc ovlivňovat.

Honza: Pro nás je moc důležité kamarádství mezi námi. Jsme ta parta, která je spolu už od začátku, a chceme dělat jen to, co nás baví.

Míváte občas ponorku?

Honza: No jasně!

Fíša: Ale překonali jsme je. Dřív jsme měli strašný ponorky. Vždyť jsme spolu deset let v úplně stejném složení!

Honza: To už je jak s ženskou. Na někom ti začne vadit úplná maličkost a zasekneš se na tom. Ale při práci na Hrdinovi jsme byli profesionálnější než, když jsme dělali Voní. Byli jsme opravdu tým!

Zpátky k Hrdinovi. Vybírali jste na desku z více písniček?

Honza: Na začátku jsme si říkali, že bychom měli mít velkou kupu písniček a z nich potom vybírat, ale my jsme perfekcionalisti a pracujeme pomalu. Každou písničku jsme promakali, pak si ji někdo z nás zamiloval a už ji nechtěl pustit. Nakonec je na desce všech čtrnáct písniček, které jsme za tu dobu udělali.

Podle jakého klíče vzniklo pořadí písniček?

Honza: Ten klíč je příběh.

Fíša: Na Voní jsme museli pořadí hrozně řešit. Přeli jsme se, volili a hlasovali. Ale s Hrdinou to bylo jasné.

V kapele máte jednoho Ondřeje a čtyři Honzy. Jak si říkáte, aby se to nepletlo?

Fíša: Máme přezdívky. Jukla, Fíša, to jsem já, ale já nemám rád, když se mi říká Fíša.

Honza: Já ti říkám Hudebnic.

Fíša: My si navzájem říkáme Hudebnic. On je Hudebnic, já jsem Hudebnic.

Honza: Ale většinou to samozřejmě pochopíme z kontextu, kdo na koho mluví.

A co Kladno? Proč bych se měla jet podívat do Kladna?

Fíša: Nemusíš tam vůbec jezdit.

Honza: Je to o tom, co považuješ za hezké. Všechno je nějakým způsobem hezké. V Kladně nejsou žádné památky, není tam řeka. Kostel tam je, ale otočený na špatnou stranu. Ale ty industriální věci jsou tam rozhodně zajímavé, jsou to nekonečné zarostlé pustiny. Je skvělé, jak to příroda okupuje.

A existuje něco jako kladesnká hudební scéna?

Fíša: Já jsem o tom zrovna nedávno přemýšlel a došel jsem k tomu, že jsme nejznámější kladenská kapela, co kdy byla.

Honza: Ale jsou tam nějaký známí pankáči a jedna reviavel kapela, co hraje písničky Beatles.

Vlastně je to docela náhoda, že jste se v tom malém Kladně tak hezky sešli.

Honza: A všichni z jedné školy.

Chcete být slavní?

Fíša: Jasně, že chceme být slavní. I když ten druh hudby, který děláme my, není masová záležitost.

Honza: Já bych se tím chtěl hlavně živit, aby se nám splnil sen, že budeme dělat jen muziku. A chtěl bych ovlivňovat lidi poctivou hudbou.

Kdy a kam se můžete nechat jít ovlivnit poctivou hudbou:

18.5. Divadlo Ponec (Praha)

26.5. Kavárna Trojka (Brno)

2.6. Vida festival Rock Café (Praha)

9.6. Fakulta Biomedicínského inženýrství (Kladno)

10.6. Velbloud (České Budějovice)

18.6. Žonglobalizace Světovar (Plzeň)

22.6. Lucerna Music Bar – 10 let Zrní (Praha)

další info na www.zrni.cz