Zeblít se jak liška

Co byste tak dělali, být liškou? Jasně, je tady Budulínek a vrána s chutným sýrem, můžete marnivě pečovat o svůj sexy kožich, ale tím se přece jen život šelmy nevyčerpává. Jak tedy lišky zabíjejí čas? Přirozeně hlavně blijí. A je to celkem logické, protože živit se tepelně neupraveným masem a navíc být stále ve stresu kvůli tomu, že vás nějaký myslivec zastřelí, to pohodě žaludku nepřidá. Jeden by se z toho vzteknul.
Právě o žaludečních problémech lišek vypráví medicínsko-etologická studie pro otrlé děti Blijící lišky a jiná zvěrstva. Autor, který dosud svůj talent marnil především v geologii a dalších neseriózních aktivitách, v tomto díle evidentně konečně přešel k tématům významnějším. Výsledkem je knížka obsahem a formou někde mezi komiksem, pohádkami a nonsensovými hříčkami ve stylu Morgensterna.
 
ZVRHLÉ ZVÍŘECÍ PŘÍBĚHY PRO DĚTI 21. STOLETÍ
Záložka knihy praví, že autor byl „nespokojený s malým zájmem svých dcer o dostupnou dětskou literaturu a divadlo a rozhodl se vzít věc sám pevně do rukou“. Onou věcí se překvapivě nemyslí karabáč, ale klávesnice počítače. Výsledkem jsou jakési morbidní omalovánky, v nichž nakonec texty byly doplněny i o výtvory nehodných dcer, přirozeně náležitě upravené. Pro poučení byly přidány i různé hádanky a úlohy, třebaže ve své hamižnosti je autor nedoplnil soutěží o cenu.
Příběhy žaludečně labilních lišek autor netoliko sepsal, ale taktéž inscenoval v podobě (pravděpodobně komorních) divadelních her s morálním poučením. Zatímco v minulosti bylo třeba Karkulky varovat před vlkem, dnes je čas upozornit na šikmou plochu, na níž může uvést babiččino víno nebo nevhodné pokusy o vlastní básnickou tvorbu. Právě od básně „lišky blijí“ dostala kniha název a s autorkou této poezie to věru nedopadlo dobře: pije dnes rum v podřadných podnicích, kde se jí všemožní hajzlové ještě navíc posmívají. Kritický autorův osten tady i na jiných místech cílí i na fungování moderní rodiny. („Aspoň se doma nemusím rozčilovat se štěňatama a s tou svojí kousavou mrchou, myslel si“ /pes/.)
Autor-didaktik chápe, že děti je třeba před všemožnými nástrahami moderního světa varovat, poučit, aby psům a holubům nenabízely nekvalitní jídlo („žížaly si strč za klobouk, už mi lezou ušima, socko“), na druhé straně je jindy třeba rozhodnosti až tvrdosti („vaří potkan šlichtu, kopni ho to ksichtu“, jak praví báseň Deratizační).
ČOKLOVÉ ZE ŽIŽKOVA
Ad výše zmínění psi a vlci: oba jsou podobně jako liška šelmami psovitými a po pravdě řečeno, přes název knihy je patrné, že v rámci této čeledi má autor speciální vztah právě ke psům. Statistický rozbor textu ihned odhalí, že o psech se zde i přes název knihy hovoří mnohem častěji než o liškách. Zoofilie (můžeme jen doufat, že pouze platonická) pak vedla autora k tomu, aby se v textu objevili i mravenci, sloni, želvy, přestárlé chobotnice, ropuchy a krokodýli, včetně naturalistických podrobností o jejich loveckých praktikách nebo naopak odsouzeníhodném sociálním parazitismu.
Samotné psí příběhy jsou často dojemné, pojednávají o vytí, které se nese celým Žižkovem (včetně Ohrady, Krejcárku etc.). Jakkoliv psí život dnes není až tak špatný, je třeba upozornit např. na otřesné případy rasové diskriminace při celním odbavení v zemích EU. Kontroverzním tématem se zabývá rovněž recenze cestovatelské destinace Vořešín.
ALKOHOL JE METLA LIDSTVA
Protože průvodním rysem minipříběhů je často i alkohol, dětské loutkové divadlo může skončit scénou, kde již zbývá pouze pes Matěj a pivní lahve, neb Matějův pán, notorický alkoholik Břek, byl sežrán další divou zvěří, která ovšem následkem toho sama zhynula na otravu. Při varování dětí před nástrahami velkoměsta je uveden osud nezkušené dívenky, které v supermarketu vrah odcizil láhev rumu. Nakonec lze hádat, že alkohol zřejmě sehrál nesporně pozitivní roli i v rámci recenzního řízení a lektorských posudků, které umožnily, že toto veledílo vůbec spatřilo světlo světa....
 
Radek Mikuláš: Blijící lišky a jiná zvěrstva
Vydalo nakladatelství Dokořán 2010.
 
TEXT:  vakovlk