Zeal and Ardor: Čím míň informací, tím víc představivosti

Zeal and Ardor je unikátní hudbení projekt, který byste fakt měli vidět. Jeidnešným způsobem spojuje gospel a black metal (a pár dalších hudebních odvětví). Zní to lahodně, dobrodružně a plně. 24. dubna hraje v Praze a dobrá zpráva pro vás je, že je to v rámci Free Mondays, tedy vstup zdarma. Tady jsme pro vás pořídili rozhovor s Manuelem, mozkem tohoto švýcarského projektu.
 
Váš projekt se zhmotnil v kapelu teprve nedávno, jaký byl vývoj?
Bylo to překvapivě příjemné. Kapela sestává jenom z lidí, které mám upřímně rád a považuju je za své přátele. A náhodou jsou to i skvělí muzikanti. Trošku jsme museli zapracovat na přepsání jednotlivých prvků do formátu kapely a samozřejmě jsme museli hodně zkoušet, ale vyšlo to skvěle. Je to nová kapela a časem se ustaví i různé rutinní postupy a zvyky, ale to není nic, co si můžeme teď dopředu naplánovat.

Trávíte hodně času pohromadě? A budou se další členové kapely podílet na psaní skladeb?

Trávíme spoustu času spolu a zkoušíme, kdykoliv to jen jde. Skládám zatím jenom já sám. Je to jednoduše rychlejší a čas je něco, čeho zrovna teď nemáme nazbyt.

Jak vypadají vaše živá vystoupení?

Budeme mít spoustu nových věcí. Naše deska totiž není nijak zvlášť dlouhá, takže jsme dali dohromady další věci jenom pro koncerty. Je nás v kapele šest, takže je na podiu dost živo, což mám rád.

Budete muset prostě přijít a přesvědčit se na vlastní oči!

Váš žánr je celkem unikátní a vaše témata taky nejsou nic nejlehčího. Dostáváte nějaké vzteklé reakce od bigotních nebo předsudečných lidí, které vaše témata pobuřují?

Pár lidí se ozvalo a bylo znepokojeno, ale když jsme se s nima o tom začali bavit, vždycky jsme je přesvědčili a vyřešilo se to. Dost lidí se na nás taky obrátilo z nečekaných zákoutí a mělo pro nás slova chvály. Je to takový mix.

Jak na vás reagují ve Švýcarsku?

Velmi vřele. Ve Švýcarsku se muzika posledních pár let vyvíjela moc zajímavě. Objevila se tam spousta zajímavých projektů. Zvláštní, poutavý a vzrušující věci. Myslím, že právě ve Švýcarsku bude živná půda pro divnou novou hudbu.

Nejdřív jsem se celkem obával, zda budou tamní lidi mojí hudbu chápat, ale jednoduše jsem se mýlil. Moc rád to přiznám.

Jsi nějakým způsobem věřící?

Ne, vůbec. Ale náboženství mě fascinuje. Je to něco, co tvoří obrovskou součást životů tolika lidí, že ignorovat ho by bylo velmi naivní. Možná je to právě fakt, že náboženství nedokážu plně pochopit, proč pořád kroužím kolem náboženských témat.

Jaké jsou tvoje obíbené knížky, filmy nebo výtvarná díla?

Mám rád zvláštní spekulativní fikci. Nedávno jsem dočetl Nádraží Perdido od Chiny Mievilla - to je pro mě velmi osvěžující přístup k žánru, který už má celkem vymezený záběr. Dalšími oblíbenci jsou knihy Infinite Jest a Finnigan's Wake Davida Fostera Wallace (kterým rozumím jen částečně, ale ty části, které chápu, jsou pro mě velmi zábavné). Taky mám rád spoustu filmů. Teď jsem se znova díval na Hanekeho Lásku a zase ve mě dojem toho filmu přetrvává. Pak mám rád Město bohů, Kabinet doktora Caligariho nebo Věc. Nevím, jeslti mám nějaký oblíbený obraz, ale mám moc rád Rembrandta, Francise Bacona a Egona Schieleho. 

Co bychom ještě měli vědět o kapele Zeal and Ardor?

Já myslím, že čím víc toho člověk ví, tím míň je to pro něj vzrušující, protože na to, co si musíš doplnit, zapojuješ vlastní představivost. Takže hádám, že co nejmíň:) 

zealandardor.bandcamp.com