Zapomenuté městské příběhy opět ožijí.Třetí ročník My Street Films

Zapomenuté městské legendy, pozoruhodné lidské osudy, schovaná zákoutí, ale i zdánlivě obyčejné příběhy zasuté v běhu všednodennosti ožívající v hledáčku kamery. Několikaminutové filmy talentovaných amatérů i zkušených filmařů, které přinášejí nový pohled na život města a lidí v něm – to je projekt My Street Films, který již třetím rokem mapuje skryté tváře i příběhy.
 
Pořadatelé otevřeli další ročník a vyhlašují soutěž o nejlepší filmový námět. Své nápady, rozvedené do maximálně 300 slov, může každý zájemce zasílat do 25. dubna. Pětice nejlepších „scénářů“ bude po zásluze odměněna. V realizaci snímku amatérským tvůrcům svými zkušenostmi a radami budou asistovat renomovaní čeští dokumentaristé a filmaři, mezi jinými držitel mnoha domácích i zahraničních ocenění Martin Mareček nebo dokumentaristka Erika Hníková. 
 
Náměty do soutěže je možné zasílat do 25. dubna na e-mail info@mystreetfilms.cz.  Uzávěrka přihlášek hotových filmů, které může opět zaslat každý, bez ohledu na to, zda jeho téma bylo v prvním kole vybráno, bude 1. října 2016.  Autor nejlepšího filmu ho bude moci jet osobně představit na londýnský Open City Documentary Festival, druhý neúspěšnější pak doprovodí uvedení svého snímku na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
 
Soutěžní náměty posoudí pět mladých renomovaných lektorů, kteří poté vítězům poskytnou své rady a zkušenosti. Martin Mareček, jeden z nejzajímavějších českých dokumentaristů současnosti, majitel mnoha ocenění zahraničních i tuzemských a mimo jiné autor filmu AutoMat. Dalším konzultantem bude Erika Hníková, absolventka katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU, která zaujala mimo jiné filmy Ženy pro měny nebo Nesvatbov. Další ženou v týmu je Viola Ježková, absolventka teologie, jež v současné době studuje na FAMU dokumentární přístup k filmu. V roce 2012 byl její film Tělo mého těla oceněn jako nejlepší dokument FAMUFESTu. Martin Blažíček se zabývá filmem, videem, interaktivními objekty. Byl mimo jiné dramaturgem NoLab v Roxy a vede cyklus audiovizuální performance v galerii AMU. Poslední z pětice je Tomáš Potočný, režisér a střihač dokumentárních filmů, oceněný například za film Ocelové slzy aneb Cesta Vladimíra Stehlíka za Lubomírem Krystlíkem.
 
/Vítězné snímky 2015/ /WEB/