Vzniká sbírka básní Honzy Badalce

Honza Badalec je z první části svého života znám jako "malostranský Rimbaud". Z druhé jako úspěšný kreativní ředitel reklamních agentur. V poslední etapě svého života byl bezdomovec a průvodce po Praze pod záštitou organizace Pragulic. S charakteristickou přezdívkou "Dobré ráno," která vznikla z jeho celodenního pozdravu. Ve chvíli, kdy se chtěl pustit do editace své literární činnosti, skončil náhle v nemocnici. Diagnóza byla zlá a Honza v březnu loňského roku zemřel. Knihu Samolibé verše, která obsahuje i vzpomínkové texty jeho přátel, se proto rozhodli dát dohromady jeho přátelé a děti. Vydání knihy je nyní možné podpořit na Hithitu.
 
Jídelní lístky z vězení, scénáře i kupóny na sportku
Honzova rodina a přátelé našli v pozůstalosti jen jídelní lístky z vězení, divadelní scénáře, dopisy milenkám (i milencům), ale i kupóny na sportku. Poezii nikde. V tu samou chvíli, se jim ale začaly shromažďovat básně od lidí, které jim Honza v průběhu života napsal a věnoval. A právě z nich se sestavuje to nejintimnějším svědectví o jeho životě. Kniha ponese název Samolibé verše a její součástí budou i vzpomínkové texty Honzových přátel jako jsou například Václav Křístek, Marka Míková, Vít Kremlička, Richard Erml a mnoho dalších. Honzova poezie představuje totiž nevídaný lyrický otisk šedivých normalizačních let. Nese v sobě důležité svědectví svobodného slova v nesvobodné době ve stylu všednodenní lyriky básníka. Vydání knihy je nyní možné podpořit v crowdfundingové kampani na Hithitu, samotný křest se uskuteční 31. 3. 2017, tedy v den Honzových narozenin, zároveň také rok a den po jeho smrti.
 
Průvodce po Praze i zachránce knih z kontejnerů
Honza ovlivnil ve svých literárních a režisérských začátcích celou řadu lidí a řada lidí ovlivnila naopak zase jeho. V A studiu Rubín spolupracoval například s Bárou Hrzánovou, Zdeňkem Potužilem, Markou Míkovou nebo pozdějším fotografem Karlem Cudlínem. Nějaký čas studoval rovněž na Katedře dokumentu na FAMU. Ve chvíli, kdy se musel finančně postarat o rodinu, začal pracovat v několika reklamních agenturách jako kreativní ředitel. Díky nešťastnému manželskému rozvodu zůstal ale na ulici a posledních 13 let svého života trávil bez domova. Od roku 2013 se nazýval tzv. profesionálním bezdomovcem. Nejen proto, že se naučil za období své bezdomovecké kariéry cirkulovat po několika domácnostech, ale především že začal pracovat jako průvodce po Praze v organizaci Pragulic, kde byl předmětem výkladu zejména žižkovských pamětihodností. Živil se také zachraňováním knih z kontejnerů, které prodával v antikvariátech. Část jich mimo jiné nosil do dílny Skoba - z těch se následně vyráběly notesy a zápisníky.
 
Z nalezených básnických sbírek založil rovněž prodejní knihovničku tzv. Vážených veršů, ve sdílené kanceláři Pracovna. Aktivní byl také v bezdomoveckém divadle DivaDno (dříve Divadelní spolek lidí bez domova Ježek a Čížek), působil také jako dobrovolník a aktivista v několika skupinách prosazujících lidská práva.