Výtvarnice Ira Svobodová proti šedi

Ira Svobodová (24) je studentkou 5. ročníku Akademie výtvarných umění v Praze. Na AVU začala studovat v ateliéru Nová média II Veroniky Bromové, kde se zabývala především digitální fotografií, videem, prostorovou tvorbou a malbou. V roce 2009 absolvovala sedmiměsíční studijní stáž v Rio de Janeiro v Brazílii. V současné době studuje v ateliéru malby Michaela Rittsteina.  

Maluje především abstraktní architektonické kompozice a prostorové situace. Vystavovala např. v pražské Meetfactory, Trafo galerii, Pražském domě fotografie, londýnském Arts Depot a na jaro 2011 připravuje výstavu do galerie Plano B v portugalském Portu.  

Jakou techniku používáš a pokud jich je víc, která tě nejvíc baví?

Co se malby týče, používám akrylové barvy. Nejčastěji maluji klasicky na plátno. V poslední době jsem začala experimentovat se speciálními akrylovými médii a gely, které mi umožňují různé efekty. Kontinuelně se věnuji digitální fotografii, tam není co řešit. Když jsem se věnovala prostorové tvorbě, pracovala jsem s nerezovým plechem a perspexem. Teď zrovna u mě jednoznačně vyhrává malba, ale prostorová tvorba a hlavně nerez mě stále láká a v budoucnu se k němu určitě zase vrátím.

ZAPOJOVAT SE DO DĚNÍ

Jak je v dnešní době těžké prodávat svoje díla? Je možné se tím uživit?

Nejdůležitější je podle mě vystavovat a vůbec se zapojovat do dění na umělecké scéně, bez toho se moc nestává, že by si někdo všiml, že existujete a nebo že je vůbec možné si od vás třeba něco koupit. Nejsem zastoupena žádnou galerií, takže nemůžu posoudit jak to funguje, když se o vaši propagaci stará galerista. Věřím tomu, že je možné se uměním uživit. Lidí, kteří toho ale opravdu dosáhnou není na české scéně mnoho. Hodně umělců má zároveň nějakou jinou práci. Já si také přivydělávám grafickým designem. Občas se sice stane, že prodáte 5 obrazů za měsíc, ale pak třeba půl roku nemusíte prodat vůbec nic a to že jste akademický malíř složenky moc nezajímá. Jsou momenty kdy si říkám, že kdybych raději byla bývala šla studovat třeba ekonomii, bylo by vše vyřešené, budoucnost jistá a tisíckrát jednodušší... naštěstí mě tato dráha v opravdovém životě nikdy nenapadla zrealizovat ani ve snu :)

Co děláš proti šedi?

Dělám jen to, co mě baví. Stejně tak jako si sama stavím moje obrazy jsem se naučila žít podle mých pravidel a hodnot. Ty ostatní respektuji, ale nejsou pro mě určující. Když chci pracovat, tak pracuji. Když mám pocit, že potřebuji být od večera do rána v baru mezi lidmi, jdu tam. Když chci být sama, zavřu se na chalupě a nemluvím třeba 10 dní. Když je šedi kolem na mě moc, uzavřu se do svého světa s hudbou pod kapucu a dál mě vůbec nic než moje myšlenky nezajímá. 

Prý jsi hodně cestovala. Jak tě to ovlivnilo? Údajně máš speciální slabost pro město Brasilia?

Nejdelší cesta, kterou jsem podnikla, byla sedmiměsíční stáž v Rio de Janeiru v Brazílii. Byl to pro mě doposud asi největší životní zlom. Když máte strávit delší čas než normální dovolenou v tak diametrálně odlišném městě, než je Praha ,a naučit se tam úplně odznovu žít, není to úplně lehké. Obzvlášť když jedete sama, nikoho tam neznáte, místní řeč takřka neumíte, typologicky absolutně nezapadáte, víte že Rio je v první desítce nejnebezpečnějších měst na světě a že když se něco stane, nebudete mít komu zavolat aby vám pomohl. Právě to mě lákalo. Chtěla jsem zkusit, jestli to sama ustojím a jestli tu celé vůbec přežiju. Začátek byl drsný stejně tak jako pak odjezd zpět do Prahy. Někde jsem četla, že Rio je město, které si buď zamilujete nebo ho budete nesnášet. Já se zamilovala. Nebylo to hned a rychle, ale zato pořádně a zřejmě na celý život. Rio a Brazilci, mi ukázali, že když se střetnou extrémy, může to fungovat v harmonii, odnaučilo mě hekticky spěchat, naučilo mě zachovat chladnou hlavu ve vyhrocenějších situacích, uvolnit se, víc se smát a otevřít se. Na stáži jsem hodně malovala a samozřejmě fotila, což ale speciálně v Riu bylo z hlediska „rušnějších“ ulic poměrně problematické. 

Brazílii jsem si vybrala z velké části kvůli Oscaru Niemeyerovi. Vím, že to asi není úplně standartní holčičí sen, ale ten můj byl od 17 let vidět město Brasília na vlastní oči. Vždycky mě zajímala architektura – především funkcionalistická a Niemeyer je světový unikát, který aktivně ovlivňuje její vývoj již zhruba 70 let ( v prosinci oslavil 103. narozeniny). Do Brasília jsem odletěla na 5 dní, nachodila denně průměrně 30 km a jen pozorovala a fotila. Zaměřovala jsme se spíš na věci, o kterých se běžně při hledání informací o Brasília nedočtete – jak vypadá všední život v tomto „monumentálním městě duchů“, jak se jejím obyvatelům žije v superdesignových obytných blocích, zkrátka jak opravdu funguje ta smělá funkcionalistická vize města pro moderního člověka 20. století v praxi. Po návratu z Brasília do Ria jsem pracovala téměř měsíc na tom, abych se s Niemeyerem mohla osobně setkat a promluvit si s ním. Náhoda však zasáhla 2 dny před mým vymodleným termínem. Z novin jsem se dozvěděla, že Niemeyera postihly srdeční slabosti, byl hospitalizován, já letěla za 3 týdny zpět do Prahy a bylo mi jasné, že tenhle vrchol už nezvládnu. 

INDIVIDUÁLNÍ PLÁN

Studovalas v Riu, jak to probíhalo?

Velmi individuálně. Vše bylo na začátku hodně zkomplikované jazykovou bariérou. Portugalsky jsem začala bez problémů mluvit a rozumět až po 4 měsících, takže pro mě nemělo moc smysl, abych navštěvovala přednášky, protože jsem vůbec netušila o čem se tam baví. Brazilská univerzita mi přidělila profesora, jediného z fakulty umění, který uměl anglicky a se kterým jsem se na začátku dohodla na individuálním plánu studia. Stáž není o tom usilovně pracovat na dílech, ale o čerpání inspirace na dobu, kdy se ze stáže člověk vrátí a teprve vše začne zpracovávat. Na universitě jsem byla za celou dobu snad pětkrát. Malovala jsem v bytě kde jsem bydlela a profesor za mnou tu a tam zašel zkonzultovat co jsem namalovala, nebo jsme se potkali na nějaké vernisáži a povídali o tom co tvoříme. 

Kde mohou lidi najít tvé práce?

Většinu věcí mám na svých webových stránkách http://irasvobodova.com nebo na Facebook profilu IRA. Není problém se domluvit a přijít se třeba podívat do ateliéru. Návštěvy jsou vítané.

Jaké máš plány na nejbližší měsíce?

Teď mě čekají zimní klauzury na AVU, takže musím dotáhnout pár obrazů. V únoru začne být aktuální příprava výstavy v Portu, v dubnu mě čekají státnice z dějin umění. Mezitím musím stihnout vyprodukovat nějaký ten grafický design a v neposlední řadě chci jak jinak než dál malovat nové věci a samozřejmě se bavit a užívat si naplno nočního i denního života.