V galerii Křehký se otevře výstava Jiří Příhoda: Cely I a III.

11. 12. – 14. 2. 2014
Galerie Křehký, Osadní 35, Praha 7
Vernisáž je ve středu 11. 12. v 18 hodin.
 
Ve středu 11. prosince se v galerii Křehký otevře výstava Jiří Příhoda: Cely I a III.
 
Jiří Příhoda, významný český umělec, držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého /1997/ se po fenomenálním úspěchu svého objektu Světlucha na Designbloku 2013 /jeho instalaci otiskl Domus, Designboom, A10 a další prestižní zahraniční i český média, slavná francouzská designérka Matali Crasset ji označila za nejlepší instalaci na Designbloku a Jiří Příhoda získal i nominaci na hlavní Cenu šéfredaktorů/ pouští do další instalace, tentokrát speciální pro galerii Křehký.
 
Představí Celu I /Světlucha/ a Celu III /Chladné světlo/. Cela II byla realizována pro Galerii Jaroslava Frágnera v Praze.
 
Výstava Cela I a III bude v galerii Křehký k vidění do poloviny února 2014. Bude doplněna vybranými kusy českého uměleckého designu od Lucie Koldové, Body Horáka, Jana Plecháče a Henryho Wielguse a dalších autorů.
 
www.krehky.cz
 
Rozhovor s Jiřím Příhodou:
 
A.) O čem tyto objekty jsou?
Světlucha: Po setmění a zhasnutí měkké luminiscentní světlo pláště Světluchy transformovalo drsný a špinavý industriální prostor přízemního parteru Žižkovského nákladového nádraží. Nyní stejně tak činí s naopak čistým industriálním prostorem krásné galerie Křehký. Vznikají tak tajuplné neznámé prostory. Ukazuje se tak, že Světlucha může být instalována do různých interiérových a exteriérových podmínek, nicméně ideální pro koncepci mých Příbytků je být dva a více metrů nad úrovní terénu, obklopen stromy, bambusy, kaktusy či jinými organickými strukturami v co možno nejčistší přírodě. Ideálně v přírodním pralese nebo velké zahradě popřípadě sadu.
Světlucha vedle toho, že může sloužit jako pracovna, místo k individuálnímu dlení v klidu a osamocení, může být naopak v podstatě útočištěm a vlastně ložnicí pro rodinu s dvěma dětmi a jedním hostem (či třetím dítětem). Single's nebo pár může spát pod hlavní podlahou v Jonášově ložnici, hlavní prostor potom používat jako regulérní interiér s pracovním stolkem. Strop je natolik silný, že unese třeba houpací síť. Pokud jde o rodinu, tak děti uvítají úkryt pod podlahou, rodiče rozprostřou svoji manželskou postel na hlavní podlaze a nad nimi ve výklopném lůžku může spát třetí nejstarší dítě či host.
Podle toho v jakém klimatu Světluchu nainstalujeme, jsou připraveny verze pro naše prostředí – tedy zasklené se stěnovou termoizolací, nebo verze pro subtropy a tropy, bez termoizolace a zasklení, které je nahrazeno pevnou průsvitnou síťovinou zabraňující vnikání nevítaných návštěvníků a zabraňující vypadnutí z příbytku.
 
Cela III. (Chladné světlo):
Třetí z mých realizovaných Cel (s impresionistickým podtitulem Chladné světlo) je vyzkoušením nové koncepce Cely (k přemýšlení, separaci od okolí a bytí nepřipojen na síť), jako objektu-interiéru vloženého do jiného většího interiéru. K této verzi mě inspirovaly krásné světlíky galerie Křehký a možnost se na něj přisát, zavěsit a zapříčit mezi strop a nosnou zdvojenou zkruž. Novým důležitým prvkem je velké okno orientované do velkého interiéru obklopujícího Celu. Chci si vyzkoušet posunutí charakteru "Cely k přemýšlení" do roviny skutečnější cely, kde jsem uzavřeni a možností býti "dohlíženo" na naše "napravování" náhodným návštěvníkem galerie. Na druhou stranu mě zajímá transformace střešního světlíku jako zdroje denního světla do vysokého vertikálního okna, které však má skoro stejné proporce jako světlík, přes čistý bílý interiér "izolovaný" od interiéru, který ho obklopuje.
Jediný interiérový doplněk Cely, stejně jako u předešlých verzí, je stůl, v této poslední verzi z Corralitu, který je zároveň jediným vnitřním zdrojem světla po setmění. Někdy za pár let opalizující záře luminiscentního Corralitu bude nahrazena září stolní desky-počítače-displeje v tom samém tvaru a proporci. Vstup do Cely jsem tentokráte vyřešil extrémně, a to pouhým vlezem, který za námi musí někdo uzavřít. Stáváme se tedy do jisté míry skutečně "vězni".
 
B.) Něco málo k základnímu formálnímu přístupu k těmto objektům-instalacím.
Předně bych kladl důraz na design, který nepotřebuje řemeslnou dotaženost a perfektnost. Záměrná strohost a minimalistický přístup v používání materiálů (materiály jsou ve většině případů použity tak, jak je možno si je kdekoliv zakoupit, ve své původní matérii, bez povrchových úprav) je stejně důležitý jako to, že tyto objekty byly sestaveny a instalovány neprofesionály na poli designu. V tomto bodě je nutno podotknout, že ani já sám sebe nepovažuji za designerského profesionála. Aby to však vše nevyznělo jako nekonečné alibi pro případné "designérské" nedostatky představovaných prací, považuji sebe za profesionála – sochaře v tom, jak tyto prezentované dvě práce pracují s krásným prostorem Galerie Křehký, jaký vytvářejí vlastní prostor ve vztahu k našemu tělu a jaké mají proporce.
Výše zmíněným "neprofesionálům", patří však moje velké poděkování, bez nich by tyto práce nebyly zde vůbec prezentovány, neboť jsem nemohl být přítomen instalaci obou prací a ani vernisáži. Děkuji tedy tímto panu Urbanovi a jeho společnosti VOST, panu Tomáši Martínkovi (který mi zjevil existenci materiálu Corralit), Bořivoji Vágnerovi (vlastník společnosti Vágnerplast – Corralit vyrábějící) a mému asistentu pro architekturu – architektovi Martinovi Hurychovi z kanceláře Kuba-Pilař.
 
Jiří Příhoda, Austin, Texas prosinec 2013
www.prihodadwellings.com, www.jiriprihoda.cz