Už jsme doma slaví 20.12. třicetiny

Už jsme doma, 30 let
20.12.2015 Divadlo Archa, 20.00

Legendární avantgardní rocková skupina Už jsme doma oslaví v neděli 20. prosince v Divadle Archa 30 let své existence výročním koncertem.

Už jsme doma pojali 30. výročí svého založení jako celoroční záležitost. Odehráli desítky koncertů, podnikli měsíční turné po Evropě s Mickem Wattem (baskytarista Iggyho Popa), představili se na několika koncertech a festivalech v Číně. V září pokřtili album Tři křížky, na kterém přearanžovali písně, které na album vybrali sami fanoušci.  Oslavy vyvrcholí 20. prosince v pražském Divadle Archa, které hostí všechny význačné koncerty Už jsme doma. Skupina je pověstná tím, že výroční koncerty pojímá s velkolepou výpravou či zajímavými hosty. Nejinak tomu bude i tentokrát. Jak bude oslavný koncert vypadat, ovšem skupina nechce dopředu prozradit. Nezbývá, než se nechat překvapit, co Už jsme doma vymyslí tentokrát. Jisté je jen to, že se na scénografické výpravě podílí nehrající člen - malíř Martin Velíšek, a že výtvarné pojetí ko n certu odkazuje na některé z nezapomenutelných obalů alb Už jsme doma.
 Po celou třicetiletou historii se Už jsme doma řadí ke špičce avantgardní či  alternativní scény a dávají o sobě vědět i v zahraničí. Patří mezi nejznámější české kapely ve světě, hráli již ve čtyřiceti zemích. Skupina vznikla v Teplicích v roce 1985. Asi po půl roce do kapely přišli Miroslav Wanek a Romek Hanzlík z legendární punkové skupiny FPB. Hudba UJD je již od počátků punkově přímočará, přitom však velmi rafinovaně propracovaná po kompoziční i textové stránce. Živá vystoupení navíc oplývají nespoutanou energií. Pokud jde o stylovou charakteristiku, je velmi obtížné ji zařadit, jak v České republice, tak v zahraničí není nic podobného k nalezení. Jisté jsou punkové kořeny a vliv avantgardní hudby v podání hnutí Rock in Opposition, The Residents nebo Magmy. Především díky své originalitě, ale také díky své píli a nezlomné vÅ ¯ li, pronikli UJD po roce 1989 do evropských klubů a vzápětí i na severoamerický kontinent, do Austrálie i do Japonska. V USA a Kanadě odehráli více než 600 koncertů, díky nimž jsou tam dnes – vedle Plastic People - rozhodně nejznámější českou rockovou kapelou. Fanoušky však mají prakticky po celém světě. Nezávislé distribuční sítě jako např. RecRec nebo Poseidon mají UJD ve svých katalozích. Internetových odkazů a diskuzí jsou tisíce a to i ve vzdálených zemích jako např. Austrálie a Nový Zéland nebo v Africe. UJD se účastnili a účastní řady významných festivalů, kde přitahují často pozornost prestižních periodik, jako tomu bylo např. v Austinu, TX na festivalu SxSW u časopisu Rolling Stone. Velmi kladné kritiky jak na koncerty tak na veškeré své nahrávky získávají po celém světě, od Tokia přes Moskvu a Evropu až po San Francisco. Časopis Option nadšeně ocenil jejich prostorovou knihu, za kterou v Čec h ách dostali autoři cenu ministerstva kultury "Nejkrásnější kniha roku". UJD často podnikají exkurze do dalších oblastí. Pravidelně spolupracují např. s Aurelem Klimtem na hudbě k jeho animovaným filmům a k divadlu. Miroslav Wanek byl za hudbu k filmu Fimfárum Jana Wericha nominován na Českého lva. 
Už jsme doma vystoupí v této sestavě: Miroslav Wanek (kytara, klávesy, zpěv) Pepa Červinka (basa, zpěv) Adam Tomášek (trubka, zpěv) Jaroslav Noga (bicí) Martin Velíšek (štětce)
 Tři otázky pro kytaristu, zpěváka a textaře a zakladatele UJD Miroslava Wanka.
V době vzniku tohoto rozhovoru vystupujete na scéně Archy s novou deskou. Výpravný koncert k třicátému výročí kapely připravujete na prosinec. Co považujete za hybnou sílu, která tři dekády stojí za Vaším neúnavným koncertováním a živí Vaši invenci? 
Na počátku to byla asi pubertální touha hrát v kapele a možná i trochu revolta, pak koexistence s dalšími kapelami typu Dvouletá fáma, Extempore, Dunaj, Pro pocit jistoty, Dybbuk, Psí vojáci atd. a pocit sounáležitosti s celou tou nepočetnou komunitou lidí ochotných udělat něco pro změnu toho balastu, který tu vládl. Pak už to bylo jako vývěva. Nasálo nás to do světa a my začali potkávat další kapely a muzikanty, z nich mnozí byli našimi dřívějšími vzory a dnes jsme kolegové. Začali jsme patřit do světové, ale opět nepočetné rodiny kapel, kterým se říká avantgardní nebo alternativní. Spoustě lidí na nás záleží, opravdu se zabývají tím, co děláme a zasahuje jim to často i do života, cítím to jako velikou odpovědnost. Organizace koncertů, propagace, financování projektů, to všechno je někd y nesmírně ubíjející, ale pak jsou tu koncerty a reakce publika po celém světě, dopisy a emaily, stovky a stovky hovorů po koncertě a jsem zase nabitý jak baterka. 
Přestože vaše tvorba za oněch 30 let doznala jistou proměnu, váš rukopis je stále čitelný. Chystáte se například představit nějaké rarity, které odhalí UJD z nečekané perspektivy? 
My jsme se rozhodli oslavovat naše třicáté výročí celoročně. Jedním z dárků, který jsme sobě i fanouškům nadělili, je CD Tří křížky, které obsahuje průřez našimi skladbami za 30 let. Ty skladby jsme z velké části značně přearanžovali a budeme je hrát v těchto aranžích i naživo po zbytek tohoto roku. Jinak Už jsme doma nikdy neměli nějaký „tajný šuplík“ nevydaných skladeb, není žádný odpad, každé CD se naplnilo tím, co bylo momentálně k dispozici a často se dodělávalo ještě ve studiu. Jedinou skladbou, která nikdy nevyšla, je jedna z nejstarších písní Haziga Urma. Vyjde ovšem ještě letos na malém vinylu pod názvem Parník. Jde o dochované torzo z historicky prvního koncertu na parníku Vltava z července 1985. 
Býváte srovnáváni s dnes již klasickými projekty formátu Sex Pistols, The Residents či Magma. Co vás však inspiruje ze současných projektů? 
Pokud nás někdo spojuje nebo dokonce srovnává s kapelami jako Magma nebo The Residents, je to samozřejmě pocta a je pravda, že hlavně v zámoří býváme v takovýchto souvislostech zmiňováni, vedle zmíněných kapel jsou to také Mr. Bungle, Cardiacs nebo Ruins. Někdy mylně dokonce i Frank Zappa. Mylně proto, že si ho sice velmi vážím, ale nikdy jsem ho neposlouchal a ten jeho základní rhytm-bluesový kontext je mi zcela cizí. Na druhou stranu hráli jsme před časem s kapelou Project/Object, kterou si postavil Napoleon Murphy Brock. Ten byl naším koncertem nadšený a říkal, že by se to Zappovi asi hodně líbilo. Současné věci příliš nesleduji, já ani v dřívějšku nebyl moc dobrý posluchač. Nejčastěji slyším nové věci na společných koncertech. Velkým objevem pro mě třeba byli Sleepytime Gorilla Museum ne b o Charming Hosstess, ale to už jsou také více než 20 let staré kapely. Ale to, že to neznám, neznamená, že takové kapely neexistují, v každé době vznikají hodnotné věci. Je to ale opět „nepočetná rodina“. 
 
www.uzjsmedoma.cz