Trutnoff: Zase stejně, i když trochu jinak

Trutnovský festival obvykle bývá jistotou končícího času prázdnin. Návštěvník z nížin přijíždí do podhorského ležení v horkém létě a večerní chlad vanoucí z hor mu neúprosně připomene, že se zpět vrací s prvními náznaky přicházejícího podzimu. Letos ovšem meteorologové varují před další vlnou veder, takže s podzimem to tak horké nebude. A Trutnoff také změnil některé své léty ustálené zvyky.
 
 
Například ten, že hlavní hvězda prostě vždycky hraje v sobotu večer. Letošní Prodigy, kteří znamenali dramaturgický úkrok od zde běžných rockových nebo metalových bandů k elektronice, přijeli na samý závěr festivalu až v neděli. Novinkou byly i jednodenní vstupenky právě na den jejich koncertu. A přes nepříjemnou blízkost nového pracovního týdne si jejich set nechal ujít jen málokdo ze členů „indiánského kmene“, který se do Trutnova jako každoročně sjel – svědčil o tom amfiteátr zaplněný od pohledu řadou tisícovek lidí (přesná čísla ale pořadatelé jako obvykle neprozrazují).
 
 
Padla i další jistota, že na festivalu nechybí letitá Hudba Praha (anebo Jasná páka) v některé z jejich stále se měnících sestav. Ne však tak docela. David Koller, dle rovněž zaplněného trutnovského kotle jasná hlavní hvězda sobotního programu, si totiž aspoň na chvíli na scénu pozval vůdčí osobnost obou souborů Michala Ambrože, který přednedávnem v době, kdy zápolil se zdravotními problémy, dostal „kopačky“ od svých bývalých spoluhráčů. V Trutnově s kytarou a přáteli, kteří mu zůstali, jenom zářil.
 
 
Překvapení se dočkali i návštěvníci nočního vystoupení The Plastic People of the Universe v undergroundovém stanu. Kapela, jejíž obsazení se právě také mění a jejíž budoucnost zůstává ve hvězdách, se totiž kvůli náhlé alkoholem nasáklé indispozici Vratislava Brabence musela vyrovnat i s nečekanou ztrátou saxofonisty. Jeho nástroj protentokrát s radostí, grácií i nasazením převzal letos v Trutnově všudypřítomný Oldřich Kaiser (vystupoval zde s Dášou Vokatou i dalších příležitostných uskupeních).
 
 
I když si to četní kritici organizátora Martina „Geronima“ Věcheta (potažmo zvěčnělého „náčelníka“ Václava Havla) nejsou ochotni připustit, festival zůstává tolerantním místem a titulní stránku jeho letošního vydání Festivalového samizdatu nikoli náhodou lemovaly symboly křesťanství, islámu, judaismu, taoismu spolu s kulatým znakem protiválečného květinového hnutí 60. let.
 
 
Jednoduchým testem tolerance tak byla třeba přítomnost Miroslava Kalouska ve festivalovém zákulisí. Každý jej jistě nemusí volit nebo si s ním dokonce dávat panáky po vzoru festivalového faráře Ladislava Heryána (jak boží sluha další den prozradil v tradiční polední bohoslužbě, tempo nasazené hostujícím politikem udržet nedokázal). Četba facebookových reakcí na jejich společnou fotku kolující internetem naznačuje, pro koho tato vlastnost trutnovského kmene nejspíš zůstává prázdným pojmem.
 
/kompletní GALERIE/