Tip na výstavu: Daniel Pešta: DeTermination

Doposud největší samostatná výstava multimediálního umělce Daniela Pešty, DeTermination, představuje výběr jeho děl dotýkající se otázky genetické, rasové a sociální determinace člověka, za které byl letos oceněn na londýnském bienále. Expozice sleduje linii několika ústředních motivů - maska, genetický kód a téma Krista, které se v Peštově tvorbě cyklicky opakují a kterými se systematicky zabývá. 
 
Jeho videoarty, malby a objekty se soustředí na jedince a jeho bezmoc vzepřít se svému osudu, nebo naopak zobrazují destruktivní moc anonymní společnosti. Za ikonu své výstavy DeTermination si Daniel Pešta zvolil dvouhlavé tele – rozpolcenou bytost vzbuzující soucit, někdy výsměch a možná i odpor, která shlíží ze svého piedestalu obětního zvířete na absurditu nevyhnutelně se opakujících katastrof způsobených člověkem.
Expozice sleduje linii několika ústředních motivů, které se v Peštově tvorbě cyklicky opakují a v různorodém výtvarném pojetí nabízejí mnohovrstevné významy a souvislosti: 

Peštovým klíčovým prvkem je maska - otisk jeho vlastní tváře. Ve druhém plánu ji lze ale vnímat jako symbol přetvářky, který ve svém zmnožení vytváří beztvarou masu pozbývající veškerých charakteristických rysů.

Podobně splývají v celistvou hmotu osudy předků zachycené na fotografiích z rodinných alb, které autor zalívá do pryskyřičných bloků se strukturou genetického kódu. Tváře a postavy lidí jsou náhle jen pouhým stavebním článkem, který formuje budoucí individuum i jeho privátní, rodinné i sociální stereotypy. 

Úděl člověka Pešta nahlíží jako zoufalé sisyfovské snažení, které ztvárnil v sérii videartů provázejících diváka celou expozicí, v nichž se nahá těla plahočí pevně uzavřená v průhledných krychlích.

Daniel Pešta pracuje s řadou symbolických podobenství, jeho kritika je však často konkrétně zacílena. Dotýká absurdity politiky, pokrytectví církve, tragédie holocaustu, stigmatizace sociálních minorit, či genderových předsudků. V momentě, kdy je jednotlivec pohlcen bezejmenným davem, institucí, politickým seskupením či třeba jen školní třídou, hrozí mu, že se zároveň stane obětí, a nebo naopak nástrojem bezpráví. 

V bezvýchodné situaci lidského rodu Pešta přesto spatřuje jistou naději, kterou netradičním způsobem ztvárnil ve svém cyklu Zvěstování. Jeho novodobé bezpohlavní Madony a zmutované postavy Kristů jsou oproštěny od přímých náboženských souvislostí a působí jako univerzální symbol individuality, která se své determinaci vzepřela a překlenula ji. V každém budoucím životě dřímá příslib, že nový člověk dokáže naplnit svůj jedinečný osud a dotknout se transcendentálního rozměru existence.
 
Daniel Pešta roku 2013 představil v rámci Bienále současného umění v Benátkách svůj autorský projekt zaměřený na stigmatizaci Romů I was born in your bed . V následujících ročnících benátského bienále (2015 a 2017) byl zastoupen vždy samostatným sálem na kolaterální výstavě Personal Structures. Roku 2017 získal druhou cenu za malbu na London Art Biennale. Peštovy samostatné výstavy se konaly např. v Kulturně-historickém muzeu v Osnabrucku a v Muzeu pronásledovaného umění v Solingenu v Německu, v Gulag Museu v Moskvě, v galerii Artinbox v Praze či ve White Gallery a v Jízdárně zámeckého návrší v Litomyšli. Díla Daniela Pešty byla mimo jiné zastoupena na projektech Kde domov můj a Skvělý nový svět v DOXu, kde se bude nyní  konat jeho doposud největší samostatná výstava v České republice.
 
Kurátorka: Terezie Zemánková